Vyšel nedávno v nakladatelství Regia (Praha, 2003, s. 205) pod názvem TAJEMNÉ STEZKY z pera jindřichohradecké rodačky Jiřiny Doležalové.
   Kniha zahrnuje Českobudějovicko, Jindřichohradecko a Trhosvinensko, přičemž ostatní mikroregiony jižních Čech ponechává stranou, ale v závěru autorka slibuje, že se k nim ještě vrátí. Jiřina Doležalová je poučena z mnoha předchozích bedekrů, ale je hodno pozornosti, jaký si vybrala styl vyprávění: není to vlastně ani pravý průvodce na cestu, ani obdoba Stehlíkovy Země zamyšlené s lyrizujícími prvky. Je to něco mezi tím, přičemž to »něco« se velmi těžko určuje stylově. Patrná je převažující snaha zůstat aktuální. Místy neváhá lehce se otřít o předlistopadový režim, ale tam, kde jsou zjevné úspěchy, spíše mlčí, nebo zaregistruje jen suše, co se stalo.
   Samy zvolené oblasti jižních Čech jsou však stále vděčným objektem zájmu, zvláště pomyslíme-li na čtenáře neinformované, nebo prostě jen na ty, kteří se chtějí o jižních Čechách něco dozvědět. A takových informací je nepočítaně, začneme-li již pravěkem, Kelty, voroplavbou po Vltavě, nebo postavami stále vděčnými, jako byli někteří příslušníci rodu rožmberského. Autorka toho poměrně mnoho ví, je sečtělá; z knihy je vidět, jak jí přirostlo k srdci právě rodné Jindřichohradecko, i když i zde často postupuje nerovnoměrně. Tak například pojednání o úzkorozchodných drahách Jindřichohradecka více vyznívá pro větev novobystřickou, méně zajímavá jí připadá trasa Jindřichův Hradec - Obrataň. Někdy se dopustí i vynechávek, například na s. 986 u vyobrazení detailu na sloupu Nejsvětější trojice v Jindřichově Hradci« píše jen o »půvabné nebožce«, ačkoli se jedná o zcela konkrétní světici. Za potřebné pokládala zařadit do textu i některé pověsti, což je zvláště výrazné v kapitole o Zlaté stezce, vedoucí přes Prachatice. Jižní Čechy mají velké množství zachovalých církevních památek, ale ty byly budovány se zvláštním politickým záměrem, zejména v době po Bílé hoře. Tato okolnost jako by autorce unikala, je přímo nadšena jen jejich pouhou existencí: to je případ třeba Římova.
   Vůbec vztahy početných uměleckých předmětů, obrazů, soch, staveb i hudby nemají u autorky svůj kořen právě v důvodech vzniku a v záměrech jejich objednavatelů. To se týká i tzv. lidové architektury, která není zase tak zcela »lidová«, ale vznikala právě v nejbohatších místech jižních Čech na základě konkrétních zájmů a finančních možností pořizovatelů. Snad by čtenáři napomohl ucelenější soupis literatury a pramenů než jenom několik titulů, zmíněných na s. 205. Obrazových příloh je v knize mnoho, ale jsou nekvalitní, což uživatele musí jen odpuzovat.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)