Žasnu, jak se česká společnost po odchodu Václava Havla z Pražského hradu rozdělila do dvou táborů. Denně se utvrzujeme v novém poznání. Ve skutečnosti máme nyní v České republice nikoliv jednoho, ale hned dva prezidenty - velkého demokrata a humanistu Václava Havla (v Srbsku je Havel od "humanitárního" bombardování Jugoslávie nazýván "krvavým humanistou a demokratem") a odporného vlastizrádce a populistu, Václava Klause (doma režimními mediálními slouhy proklínaného a ve vládnoucí cizině občas opomíjeného). Není dne, aby někdo z patolízalů minulého panovníka neplivl jedovatou slinu na panovníka současného. Není dne, aby některý z "darebných" poslanců a zvláště senátorů nevylil kbelík plný špíny na prezidenta Václava Klause. V lítém zápase vynikají nade všecky hlavně Jan Ruml, Petr Pithart, z jiných Martin Komárek, Pavel Verner, Šimon Pánek a jeho Člověk v tísni při ČT. Trapnost nad trapnost, s jakou se lze jenom těžko někde jinde ve světě setkat, nabývá na intenzitě. Naposledy se s podobným politickým bahnem setkával po druhé volbě prezident Edvard Beneš.
Černý vzadu teď zatím většinou mlčí. Namísto pronajatého apartmá ve Washingtonu a studovny státního departmentu (kde zajisté chtěl nejen studovat a tvořit, ale hlavně podpořit volební kampaň George W. Bushe) teď raději kalí domácí vodu z Aurory (rozuměj z lázeňského domu) a míchá karty okolo Třeboně, kde se pasou jen koně.
Ale dualismus, řečeno mocnářským jazykem, je na světě. Druhé centrum, řečeno hrubě jazykem totalitním, je tady!
Buďme rádi a veselme se a bavme se! Vždyť máme konečně demokracii!
Nikomu nic špatného nehrozí.
Ani Brixen, ani šibenice.
Autor: Zdeněk Hrabica
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)