Tlusté romány jednou obviní své autory ze špatné životosprávy.
Nebe má také svůj underground, do něj vchází všichni outsideři.
Mozkové závity se dolaďují kroucením hlavy.
Hodinky s vodotryskem pod ochranou Niagarských vodopádů.
Konce tóry se přetahují o věřící.
Parní stroj vznikl sražením horkých hlav, které měly o kolečko víc.
Vstup do nebe ovládá fotobuňka. Svatý Petr už jen vítá nové příchozí.
Není nic horšího, než když v cizině shledáte stejnou kliku jako máte doma u dveří a naprosto stejný politický systém.
Pravda se mění, i když některé její pomníky připomínají věčnost.
Fámy se šíří v kruhu - je to moderní způsob ukamenování.
Co je sen? Přirozená nespavost duše.
Obraz v zrcadle není stoprocentní - část se ukládá do paměti pozorovatele.
Román je dílo aforisty, který zapomněl na tečku.
Pravý humor je lechtání hrotem péra. Samozřejmě pokud člověk nemá hroší kůži.
Skutečný spisovatel je uvězněn ve svých románech a jen ten nejlepší se dokáže osvobodit.
Literatura je pozemská věc. Žádný Bůh nezanechal po sobě literární stopy a žádný člověk ještě nepsal jako Bůh.
Kolik svazků má anatomie mozku?
I televizní štáb má svého generála.
Když se někdo chce předvést, nepotřebuje k tomu čumily - stačí jedna televizní kamera.
Autor: Ivan Fontana
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)