SVOBODA!
Jak prostě, samozřejmě a jednoduše to zní!
A přece nic nebylo lidem na tomto světě upíráno tolik jako právě svoboda. To slovo znělo vždy nadmíru vznešeně a velkolepě. Hořelo nad zemí jako slunce, jako hvězdy a měsíc zjevovalo se ve snech, žhnulo v červáncích, celá pokolení usilovala o to, aby provázela člověka na každém kroku, aby se stala něčím tak pozemsky samozřejmým jako chléb či vzduch, bez nichž nelze žít. Kolik básníků snilo o čase, kdy svobodný člověk bude vzdělávat svobodnou zemi, kolik hrdinů se vydávalo do boje za tuto neustále pokořovanou ženu, kolik vědců podstupovalo denně zápas o nové poznání, aby je mohli položit na oltář svobodného lidstva a svobodného světa!
Maratonský běžec nám doposud připomíná slavné vítězství malého athénského vojenského oddílu nad perskými vojsky, když Sparťané nedorazili na místo včas a Atéňané byli nuceni bojovat sami za svobodu své vlasti. Radostnou zvěst o výsledku boje přinesl do Atén posel Diomedon, který musel uběhnout 42 kilometrů 200 metrů, aby mohl zvolat ono proslulé NENIKÉKÁMEN - ZVÍTĚZILI JSME a padnout mrtev na půdu zachráněné vlasti. Dosud se lidé zastavují u památníku u THERMOPYL, kde odpočívají tři stovky Sparťanů i jejich král Leonidas, kteří padli do posledního muže. Jejich hrdinství připomíná hrdý nápis: »Poutníče, zvěstuj lakedaimonským, že my tu mrtvi ležíme, jak zákony kázaly nám.«
Neboť hodni paměti a věčné slávy jsou ti, kdo zasvětili svůj život boji za svobodu lidstva, kdo padli při obraně svobody.
Brazilský básník Castro Alves (1847-1871), mladičký, skoro ještě chlapec, zpívá své velkolepé básně, v nichž naříkají otroci a celé zástupy sní o budoucnosti, kdy už nikomu svoboda upírána nebude.
Vidím svobodnou zemi jako novou Magdalenu,
jak omývá si čelo v něžném vánku u pramenů...
Zemřel mlád asi jako náš Jiří Wolker, ale jeho verše zná každý Brazilec. Spisovatel Jorge Amado o něm napsal román příznačně nazvaný BÁSNÍK SVOBODY.
Vidím mladého Byrona a Shelleyho. Byron zemřel ve chvíli, kdy přicházel na pomoc Řekům bojujícím za svobodu proti Turkům.
Bylo mu teprve 36 let.
A vedle něj kráčí jako přítel P. B. Shelley (1792-1822), básník obdivující Promethea, neboť se dokázal postavit proti bohům, aby mohl prospět lidstvu.
Slyším hlas básníka A. S. Puškina - zpívá svoji slavnou ódu o Volnosti, vždy psal to slovo s velkým písmenem na začátku. Zahynul v souboji, jehož skutečné pozadí odhalil mladičký Lermontov, aby nakonec sám nastavil hruď vražedné pistoli a zemřel s prostřeleným srdcem ve chvíli, kdy se nad zemí rozpoutala letní bouře.
Dlouhá je řada těch, kdo zasvětili svůj život svobodě, a když bylo třeba, neváhali obětovat svůj vlastní život. Ten boj není ještě dobojován. Stále ještě jsou místa na zeměkouli, kde jsou lidem upírána jejich základní lidská práva, stále je ještě někomu upíráno právo na svobodný život a na svobodný zpěv.
I když už není třeba krásně umírat, jak to naučily staré doby, spíše bychom se měli učit krásně žít, jak napsal F. X. Šalda.
Jenomže svoboda nikdy nepadá z nebe jako dar. Je třeba o ni bojovat a nezapomínat na ty, co šli před námi. Zaslouží si naši úctu a věčnou paměť.
Autor: Miroslav Kapinus
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)