Básník a prozaik, novinář Alois Tybrych se k nám obrací knihou ÚVAHY (z-cest-né). Vydalo nakladatelství Svoboda Servis, 2007, 76 str., s použitím kreseb Pavla Nováka, obálku vytvořil a graficky upravil Evžen Holkovič. Je to pestrá mozaika převážně poezie, ale i několika kratičkých próz a satirických šlehů.
Alois Tybrych nás v básni Mějte se rádi vyzývá: »Neskloňte hlavy dolů ....«. Je to memento celé knihy. Autor věří v rovnováhu světa a glosuje bolesti lidského ponížení i celé dnešní doby. Jeho soudy jsou rozhořčeně nemilosrdné, čiře naléhavé, přesvědčující a plné dnes již bohužel mizejícího a vzácného étosu. V básni Vzpomínka na Duklu si věří: »Za šedesát let / žebrá se o chleba o pravdu a práva / reklama dnem i nocí lže smogem prokmitává / Za přepych hrstky nepadly miliony Slovanů - Sláva / přijde nový hrdý zrozen v chlévě či na mezi / a naše pravda zvítězí!«
Tybrych kreslí své obrazy, inspirován aktuálními podněty současnosti, i ze vzpomínek minulosti. V básni Přání vyzývá: »Začněte Začněte volá dvoutisící sedmý / ať naše zem už není vedví / ať nevládne nevěstka babylonská / či klonovaní sloni«. A jinde, v Top-politik, perzifluje: »Vše musí být top / ňadra top i zadek / modrý vzor - Olánek / nebude-li top / zbyde cyp a snob / pro pořádek«. Nad padajícím podzimním listím si v jedné básni Tybrych smutně povzdechne: »Zbylo trochu žluté jak žluč / a moje prázdná náruč«.
Prudká vzepětí smělé odhodlanosti, tvrdošíjné výzvy k angažované zanícenosti se tak střídají s pocity moudré rezignace. Život je už takový. A Tybrych, autor publikací rozličných žánrů, obohacující vždy nekompromisně osvícenost ducha a sociální spravedlnost, nás neustále vtahuje do množiny slov, o nichž je přesvědčen, že se na cestě ke čtenáři nikde neztratí. Zevšeobecňuje a seznamuje nás s vlastní životní pravdou. Jeho oprávněné buřičství si bere na mušku potměšilý řád, okatě stranící vyvolencům. Je to oprávněný kriticismus, jsou to naděje a víra v optimismus. Tybrychova slova v sobě nesou něhu i nenávist, soucit i opovržení, racionalismus i civilismus, břitký satirismus. Mozaika, složená z antagonismů současnosti, je vířivou pamětí intelektuála, svědectvím o bohaté a smysluplné cestě, jíž projel jeho vlak na trati života. Tybrych, přísahající rovněž na nezrazené a nezapomenuté svědomí nám připomíná i náš vlastní životní příběh. Ten příběh, za nímž neustále klopýtáme. A přesvědčuje nás o tom, že jsou v životě i konce bez začátků a začátky bez konců. ÚVAHY (z-cest-né) přicházejí na svět v neurčité a nevyrovnané době, v bezčasí. Jsou chvályhodným polyvalentním hledáním jistot. A je paradoxní, že se tak děje právě v čase, který je plný nejistot.
Autor: Karel Aksamit
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)