V souvislosti s náhle vyjevenou skutečností, že Václav Neckář byl objeven a označen jako někdejší spolupracovník StB, by mě zajímalo, kdo všechno bude ještě objeven jako spolupracovník. Možná, že se ještě nasmějeme a že ti největší polistopadoví bijci komunismu mají sami své pěkně žluknoucí a páchnoucí máslo na hlavě. Jistý časopis nyní přišel s jistými odhaleními, kteří všemožní nynější bijci komunismu byli v 80. letech v KSČ...
Mne by však spíš velmi zajímalo, jak se nyní zachová Česká televize. (Komerční stanice mě nezajímají, protože ty si mohou vysílat, co chtějí, a až na nějaké ty nehorázně přiboudlé hovadiny, co ohrožují mravní výchovu mládeže, jsou nepostižitelné.)
Jistí strážci totální čistoty totiž poukazují na to, že Neckář sice, ano jako zpěvák, ehm, prosím, ale jeho čin je nemravný. A tady je třeba si uvědomit, že Neckář se také objevil v několika českých filmech. Dovedeno ad absurdum bych se mohl domnívat, že podle těchto strážců totální čistoty by jistě bylo také nemravné, kdyby Neckář měl pobírat tantiémy za uvádění svých filmů. Ajajaj! Že by v trezoru skončily Oscarem oceněné Ostře sledované vlaky, Šíleně smutná princezna či - jako vrchol - minulým režimem také do trezoru daní Skřivánci na niti?
Že to není možné? Ale vždyť v regálech filmového archivu skončila například verze Císařova pekaře, uváděná v době socialismu. Verze kratší, a podle mého názoru lepší než nyní uváděná verze původní, protože méně ukecaná. I když mi v té již neuváděné verzi chybí písnička o tom, jak »všichni všechno všechněm dáme«.
Ono je víc filmů, které se dnes nesluší uvádět. Např. případy majora Zemana. I když již zmíněné komerční televize si z toho asi dělat nic nebudou. Ale na druhou stranu jsou filmy, které by se - z hlediska současných nájezdů na minulý režim - uvést slušelo. Například taková nová česká filmová vlna. Kolik - a hlavně kdy naposled - bylo těchto filmů po listopadu uvedeno?
Začátkem roku jsem proto České televizi položil otázku, kdy se na obrazovkách konečně tyto filmy objeví. Kde je např. Černý Petr, Hotel pro cizince, Mučedníci lásky, O slavnosti a hostech... Na můj dotaz, kdy tedy tyto filmy opět uvidíme, protože kulturní kontinuitu národa přece nutno zachovat, jinak národ ztrácí svůj kulturní grunt, mi bylo příslušnou pracovnicí sděleno, že se v rámci klubových večerů letos počítá s uvedením i těchto snímků. Nu, rok 2007 se nám přehoupl do druhé fáze, a na obrazovkách kde nic tu nic. Jsou to komerční důvody, nebo umělecké, nebo nedej Bože jiné, které brání jejich uvedení?
Abychom se vrátili k tomu Neckářovi.
Jan Rejžek, který má svůj Kritický klub na ČRo6 (předtím se to neutrálně jmenovalo Člověk a kultura, nevím, proč ta nová firma, Rejžek se o jalové tlachání dvou přemoudřelých strejců z 90 procent pravidelně dělí s Vladimírem Justem, že by snaha o ještě hlubší brázdu v české žurnalistice?) se opět předvedl jako pravý demokrat.
Hlavním tématem jeho nedávného čtvrtečního pořadu byl kupodivu případ Václava Neckáře. Kupodivu proto, že pan Všeználek Rejžek mnohokrát o »svých« pořadech prohlásil, že jde o sedánky a dýchánky vysloveně kulturní a naprosto apolitické. O politice ať se politikychtiví posluchači baví na jiných rozhlasových kmitočtech.
Když tedy mu jeden z posluchačů porušení zásady jím samým stanovené vyčetl (když zařadil politické téma »spolupracovník StB Neckář«), bylo mu hyperdemokratem Rejžkem vztekle oznámeno, že on jediný je tím, kdo určuje témata pořadu, a nikdo mu do toho nebude mluvit. A hotovo.
On pan Rejžek má vůbec naprosto apolitický přístup ke kultuře. Což dokázal třeba nekrologem při úmrtí herce Svatopluka Beneše. Ano, podle Rejžka dobrý herec, ale, bohužel, také s cejchem účasti v již zmiňovaných 30 případech majora Zemana. Nevím, nejsem pravidelným posluchačem »Rejžkova« pořadu, takže mi uniklo, jestli stejný cejch použil pan Rejžek poté, co zemřel Jiří Kodet. Ten přece v seriálu o Zemanovi hrál také. A byla to řada dalších skvělých českých herců. Mnozí z nich nyní bez uzardění kálí na minulý režim.
Jak že to Martin Nezval ve své knize Obsluhoval jsem prezidentova poradce nazval jistého publicistu, který v 80. letech lezl do zadku nejvyšším žurnalistickým strukturám, aby po Listopadu se z něj stal antikomunistický bijec ze všech bijců nejbijcovatější? Myslím, že Smraďoch.
S listopadovým pozdravem »To-ta-li-ta-bu-de-bi-ta!, a už aby to bylo«
Autor: Miroslav Kantek
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)