Poučení z knihy Roberta Albrittona AŤ JEDÍ ODPADKY je prosté.
Za prvé, globální systém produkce a distribuce potravin ničí planetu, neboť způsobuje podvýživu u poloviny světové populace a ohrožuje budoucnost potravinové produkce.
Za druhé, tohle všechno je předvídatelný následek kapitalistického zemědělství - přirozený výsledek strategií, jež, ač iracionální z hlediska přežití lidstva, jsou naprosto racionální podle motivu zisku korporací, jichž se týkají.
Albritton se mohl zaměřit na jakékoli odvětví průmyslu, aby vrhl světlo na tento rozpor, ale vybral si potravinářství a zemědělství nejen proto, že je tolik zásadní pro zdravé lidstvo a životní prostředí, ale proto, že tento průmysl je mikrokosmos kapitalismu jako celku.
Když se odvolává na kuřecí farmy, které prohlašují, že „obchodní plán průmyslu je založen na jeho schopnosti využít svého politického vlivu k paralyzování regulační činnosti, čímž unikne před skutečnými výdaji na produkci svého výrobku“, elegantně vytváří obchodní plán jakékoli globální korporace éry monopolního kapitalismu.
Skutečně, většina této práce se zaměřuje na to, jak ohromná politická moc, již korporace třímají, jim dává možnost vynutit si půjčky na vládách, a přitom přehazují výdaje sociální a do životního prostředí na komunity nebo daňové poplatníky.
Zemědělství zaujímalo vždycky v kapitalismu zvláštní místo. Ziskovost (tohoto) průmyslu jako celku závisí na tom, aby potraviny byly dost levné k udržení nízké úrovně mezd a udržení levných potravin historicky nutně vedlo k většímu vykořisťování zemědělských dělníků než asi v jakémkoli jiném průmyslovém odvětví.
Využívání a zneužívání nejzranitelnějších pracovníků - žen, dětí, přistěhovalců a otroků - určovalo a určuje charakteristiku zemědělství v kapitalistické společnosti.
Čili je to tak, že ti, kdo pracují na poli, zůstávají nejníže placenými dělníky v USA, následováni zaměstnanci řetězců rychlého občerstvení (fast-foodů), a nejméně 90 % kalifornských pracujících na poli v roce 2005 byli nepřihlášení přistěhovalci, vybraní proto, že, řečeno průmyslovým žargonem, „pracují tvrdě a ve strachu“.
Nejostřeji je ale tato tendence pociťována v třetím světě, jenž je domovem 96 % zemědělců světa.
Albritton ukazuje, jak země třetího světa byly v 80. létech 20. století nuceny pěstovat plodiny na export k uhrazení svých takzvaných dluhů, čímž zaplavovaly trh primárními potravinovými produkty jako kávou a kakaem a způsobovaly tím pád cen těchto produktů.
Výsledky byly katastrofální - masivní nárůst využívání otroctví dětí na kakaových plantážích Pobřeží Slonoviny, pěstitelé nucení pěstovat koku a opium aby přežili, 100 000 sebevražd mezi indickými farmáři v nedávných létech a miliony těch, kteří se vzdali a zcela opustili půdu a přidali se k té třetině obyvatel velkoměst, co žije ve slumech.
V poslední době ceny potravin vylétly vzhůru, což je výsledek převedení zemědělské půdy na pěstování rostlin k produkci biopaliv, navíc zhoršený otevřenými spekulacemi.
Strašná dystopie (otevřené utlačování politickým systémem, pozn. překladatele) obrovské armády obyvatel slumů, nucených v důsledku nízkých cen potravin opustit půdu a teď čelících podvýživě, neboť tyto ceny teď rostou, je jedním z nejsadističtějších hororů, jaký si spisovatelé jen stěží dokáží vysnít.
Západ nahnal třetí svět do vztahu, jaký panoval v 19. století mezi Británií a Irskem, kdy jeden sloužil jako zemědělská kolonie druhému, i se stejným výsledkem - zbytečnou a systematickou podvýživou milionů.
Existuje těžší obžaloba potravinového systému, jenž, s více než dostatečnými zdroji k nasycení světa, zanechává čtvrtinu světové populace hladovou, když přitom většina právě těchto lidí produkuje potraviny?
Robert Albritton je čestným profesorem oddělení politických věd Yorské univerzity v kanadském Torontu. Knihu vydalo nakladatelství Pluto Press, Londýn (L 17,99).
Co vy na to, pokrokoví a levicoví překladatelé?
Autor: VLADIMÍR SEDLÁČEK
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)