Tato kulturní instituce se nepochybně nachází v určitém ghettu, což o ní prohlásili i někteří účastníci její nedávné výroční konference. Jsou i publicisté, kteří hovoří o svérázném »skanzenu«. Celý průběh jednání u mne vytvořil dojem, že v řadách UČS je řada osobností, které by mohly obohatit intelektuální dění v naší zemi, pokud by ovšem měli i jiné možnosti, než je publikování v časopise UČS Obrys-Kmen. Jsem už rok pravidelným čtenářem tohoto týdeníku a nabyl jsem dojem, že autoři, kteří v něm publikují, by se měli pokoušet uplatit se i v jiných časopisech. Modelem jim může být člen předsednictva UČS, Michal Černík, jehož článek v Literárních novinách měl velký ohlas a vyvolal sérii studií, které na něj navázaly, včetně příspěvku z mého pera. V čísle OK 19/2012 vyšel pozoruhodný článek Františka Kříže »Významné?«. Pojednává o lidech, kteří jsou zahrnovaní pod zkratkou VIP díky svému obrovskému bohatství. Domnívám se, že už název článku je málo atraktivní, ale to je možná vina redakce. Mnohem důležitější je, že jeho obsah je k dispozici jen těm, kteří si koupili příslušné číslo Haló novin, kde časopis vychází jako samostatná příloha. Neměl by F. Kříž a jemu podobní prosazovat své názory i jinými kanály, např. formou dopisů, či kratších článků, do jiných českých novin a časopisů, dokonce včetně třeba bulvárů jako je Blesk?
V Praze se uskutečňuje každý týden několik seminářů a podobných akcí, na kterých je možno vystoupit třeba jen formou otázky položené hlavním řečníkům. Při těchto příležitostech lze třeba o přestávce poznamenat, že pokud se někdo zajímá o názory např. zmíněného F. Kříže, najde je ve výše zmíněné publikaci UČS, jež má podtitul Týdeník pro literaturu a kulturu.
UČS je formálně nezávislá instituce, ale všeobecně je zatím považována za svéráznou pobočku KSČM, což je dáno i tím, že (až na výjimky) jde o členy této strany. Mám ovšem osobní zkušenost, že Obrys-Kmen mi otiskl studii, kterou by možná Haló noviny a jeho příloha Naše pravda nevzaly.
Podle mého názoru by měla UČS usilovat o kroky, které by potvrzovaly její relativní nezávislost na těch či oněch konkrétních akcích či názorech KSČM, což by neznamenalo nějaký »útěk od praporu«, pokud jde o hlásání názorů radikálně levicových. Řekl bych postojů z pozic neomarxismu, ale za tímto pojmem se dnes tají mnoho idejí a také – někdy vášnivých – sporů, takže bych raději zůstal u té bojové levicovosti. UČS ani její časopis nemá ve svém názvu – a je to výhoda – termín »komunismus«, »komunistický«, který řadě lidí vadí hlavně kvůli vzpomínkám na nebožku KSČ. UČS by se měla přihlásit ke spoluúčasti ve Spojenectví práce a solidarity, navázat kontakty s hnutími, která se hlásí k idejím, které mohou být UČS víceméně sympatické. Obrys-Kmen by měl více nabízet své stránky nečlenům UČS, jak se to stalo, pokud jde o autora těchto řádků.
V UČS jsou osobnosti, které by se mohly stát postavami, o kterých bude vědět i širší veřejnost, protestující proti současné vládě. A počet protestů i jejich vliv poroste, o to se stará vládnoucí garnitura i všeobecná krize, jež cloumá soudobou kapitalistickou civilizací. Dnes již přestává být závadou členství v KSČM nebo spolupráce s ní. MUDr. Ivan David je stále členem ČSSD a současně stojí v čele Evropské levicové platformy ČSSD, jež má – pokud jde o postoje – občas blíže ke KSČM než k ČSSD. Rodí se politická strana Nová antikapitalistická levice; proč jejím představitelům nenabídnout stránky časopisu UČS? Bylo by to ovšem na úkor současných kmenových autorů v týdeníku Obrys-Kmen, kteří pochopitelně mají zájem, aby se publikovaly především jejich články a aby se autoři drželi představ, které propagují členové UČS. Avšak již Jan Neruda napsal: »Bravo páni literáti, dejte pozor na ženské, i když písemnictví zhyne, jen když bude panenské!« Je to složitá záležitost. I v týdeníku UČS se objevily články, ke kterým mám vážné výhrady, a jsou určitě čtenáři tohoto časopisu, kterým piju krev.
To je věc jeho redakční rady, aby rozhodla, co otiskne, kam se bude časopis ubírat. Jedno je podle mne evidentní. Poroste počet autorů, kteří by celkem ochotně v Obrysu-Kmenu publikovali, ačkoliv ještě nedávno by to považovali za ztrátu tváře.
Situace u nás i ve světě se mění, stačí se podívat na výsledek voleb v Řecku, ovšem právě tam výrazný posun doleva neznamenal posílení pozic Komunistické strany Řecka. Není to v tom, že její vedení se příliš hlásí k sovětskému modelu a osobně ke Stalinovi?
Růst vlivu radikální levice, ať již se jmenují její aktivisté komunisté či nějak jinak, je doprovázen pokřikem z řad pravice, že hrozí nějaká celosvětová vlna znárodňování či postátňování. Cožpak to není dokonce finanční magnát G. Söros, kdo již od roku 2009 nadhazuje otázku, zda nakonec nebude pro lidstvo spásou převzetí velkých bank státními či nadstátními institucemi? Právě pokračující dramatický vývoj ve finanční sféře i hospodářství jako takovém vyvolává v některých zemích změny, které média v Česku vědomě či nevědomě zamlčují. Jako příklad může sloužit vývoj v Argentině po těžkých otřesech, které tato země prodělala po krizi počátkem tohoto století.
Dne 3. května tohoto roku zaplavily ulice Buenos Aires davy rozjásaných občanů, aby oslavily postátnění největší argentinské ropné společnosti YPF. Je to jeden z drastických kroků, které podnikla prezidentka Cristina Fernándezová ve snaze dát pod kontrolu vlády strategický průmysl. Privatizace, ke kterým došlo v 90. letech – podobně jako v Česku a na Slovensku – jsou tam nyní považovány za rozkrádání »korunních klenotů«. Změny tam podporuje 70 % dotázaných. Málo se u nás hovoří o tom, že již zemřelý prezident Néstor Kirchner, manžel Fernándezové, v roce 2003 znárodnil Correo Argentino, což je název pošty. Později totéž učinil se železnicemi, s producenty vody, jeho pozornosti neušly ani doky. Fernándezová po roce 2007 vzala do rukou státu leteckou společnost a penzijní fondy. Jiří Rusnok u nás předstírá, že o tom neví. Když argentinská vláda převzala národní penzijní fond ANSES, jeho aktiva v roce 2008 činila 24 miliard dolarů, letos je to už 46 miliard dolarů. Jak je viděl, postátnění tomuto fondu velmi prospělo, pane Kalousku! Aktiva tohoto fondu by byla ještě větší, kdyby vláda z něho neodčerpala téměř 7 miliard dolarů. Ovšem, použila je k bohulibým účelům: pro půjčky spotřebitelům, na rozvoj infrastruktury, vzdělání. Je zajímavé, že firma Exxon Mobil, která má centrálu v USA, nepřerušila spolupráci s podnikem YPF ani po jeho postátnění a nadále hodlá v Argentině investovat.
Takže i v Česku by se mohlo po příchodu radikální levice leccos změnit. Nebude to ještě žádný autentický socialismus, jak o tom sní někteří i v KSČM či jinde na radikální levici, ale významné vykročení žádoucím směrem. Toto dění nepřeceňujme. Jsme malý stát, počkejme na velké změny v celé Evropě, především ve Francii a v Německu, v celé EU.
Autor: JAROMÍR SEDLÁK
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)