Příspěvek z konference Unie českých spisovatelů na téma Postavení českého spisovatele dnes
Po ztrátě sociálních jistot po státním převratu v 89. roce a návratu kapitalismu se všemi jeho vymoženostmi musí velká část lidí věnovat veškerou svou energii a čas pro uhájení svého důstojného přežití; jíst se musí a nikdo nechce skončit pod mostem, kde už je takhle velká tlačenice. Strach ze ztráty zaměstnání je zdrojem neustálého stresu s mnoha dopady na život obyčejných lidí. Mnozí ať dělají, co dělají, práci nemají. Hodně nezaměstnaných se stává snadnou kořistí číhajících lichvářů a grázlů všeho druhu, aby se pak ocitli až na samém dně, okradení a obraní i o tu střechu nad hlavou - poslední, co ještě kromě dluhů měli.
Úpadek morálky je hrozivý. Rozum to člověku nebere, kde všude je možné narazit na podvodníky a zloděje. To establishmentu náramně vyhovuje, lépe a radostněji se ovládá a manipuluje stádo zastrašených a dezorientovaných ovčanů, bez přestání vystavených důsledkům vládní deformy v podobě rostoucích cen potravin, nájemného, vodného a stočného, elektřiny a plynu, snižování mezd a vyhazovů z práce.
Po počátečním boomu disidentské a exilové literatury na počátku 90. let a souběžné ostrakizaci a vytlačování nepohodlných autorů novodobými pátery Koniáši, došlo postupně ke snížení významu literatury jako celku. Podle nové pseudoelity chrochtající od plných koryt spisovatelé prý už nehrají roli svědomí národa. Kniha (a ostatně celá kultura) byla (ne)viditelnou prackou trhu degradována na zboží jako každé jiné a neustálým zdražováním se stala pro mnohé čtenáře luxusem, který si mohou dopřávat stále méně či vůbec ne.
Dnes již úplně rozkradený a vytunelovaný, chřadnoucí český stát léčí nekřesťansky ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09, dříve KDU-ČSL) zatím jen drastickou dietou, klystýry, podvazováním žaludku či pouštěním žilou. V státní kase pak chybí peníze skoro na všechno, včetně zdravotnictví a kultury. Je ale zajímavé, že na ohromné a nestoudné tzv. církevní restituce se v ní prostředky najdou i v době pokračující ekonomické a finanční krize, i kdyby čert na koze měl jezdit.
Vše je o prioritách. Zahnívající politický systém, prolezlý parazity, korupcí a odkláněním - jen v kauze ProMoPro činila malá domů 467 milionů korun - dnes prakticky nepodporuje ani režimní spisovatele či ty, kteří prostě jen nereflektují společenské dění. Přes všechny pokusy svého vedení o resuscitaci je pravděpodobně již ukončena existence Obce spisovatelů, které nepomohlo ani to, že měla svůj podíl na umlčování a vytěsňování převážně levicových autorů z literatury. Mouřenín už establishmentu posloužil, mouřenín může jít.
Samo ministerstvo kultury poskytuje ročně vskutku žalostné množství příspěvků v stipendijním programu pro literáty. Pravicová vláda ministerstvo kultury v rámci úsporných opatření za pokračující ekonomické krize stejně plánuje odstřelit, respektive sloučit s ministerstvem školství.
Podvýživou rovněž trpící Český literární fond tvůrčími stipendii pro autory beletrie šetří jak šafránem, levicoví jsou i tady zcela bez šance. Přitom to byl zrovna Český literární fond, kdo například v 50. letech finančně podporoval umlčené autory, jako například Vladimíra Holana. Většina lidí, a to včetně těch, kteří literaturu ještě k svému životu potřebují, má dnes do kapes stále hlouběji nebo je má prázdné, jako mnozí nezaměstnaní. Existenční problémy dopadají i na celou oblast literatury se stejným účinkem jako defoliant Agent Orange na vegetaci.
Přesto je možné potkat v tramvajích, v metru, v autobusech či vlacích lidi, kteří mají v rukách otevřenou knihu a čtou si. Vedle různého braku třeba i Na západní frontě klid od Remarquea nebo Červené paraplíčko Jiřího Žáčka. Ani čtenáři dobré literatury tedy ještě nebyli úplně vyhubeni. Že například po básnících v Čechách neštěkne pes? Naopak, psi štěkají, ale karavana táhne dál. Úspěch výboru z veršů protirežimních Stejně tu zahřmí Daniela Strože je dostatečně výmluvný. Michal Černík má stále několik set čtenářů, kteří jeho nové knihy dříve či později vypátrají a koupí si je. Karel Sýs rozhodně není Pouhý jen básník, jak se jmenuje i jeho kniha poezie, ale je například i ostře nabroušený esejista, a s obojím slaví rovněž úspěchy. Jiří Žáček oslovuje i nadále svou tvorbou přes své zdravotní problémy hodně lidí. Jsou tu ale i jiní kvalitní autoři, jen namátkou: Dušan Spáčil, Petr Burian, Karel Sluka, Eva Frantinová, Emil Hruška a mnozí další.
Dnes jen prostě přišla doba práce v menším měřítku, ale práce velice potřebné. Snad si to uvědomí i odpovědní lidé na levici a přestane to být mimo jejich rozlišovací schopnosti a pochopí, že původní literární tvorba a její autoři, nesoucí svoji kůži na trh, si zaslouží podporu.
Je to i zde o prioritách. Problémy zažívají také režimní spisovatelé, kteří však při rovněž nižších nákladech svých děl mají nejednu výhodu oproti svým kritičtěji zaměřeným kolegům. Jejich knihy se například dostávají bez větších problémů do oficiální knižní distribuce. Galerie Futura byla přes určité nejen personální problémy v podstatě jediné místo, kde se alespoň něco z prací některých proskribovaných autorů dalo normálně koupit. Její ztráta je bolestná, neboť náhradní prodej v účtárně Futury není zrovna nejšťastnější řešení, navíc nakladatelství Futura je prostě zaměřeno jinak a krásná literatura tu je spíš Popelkou. Vypátrat pak jinde zajímavé knížky třeba z vydavatelství Orego, Balt-East, Mezera, Onyx, Periskop a několika dalších není jednoduché, o často komplikovaném způsobu jejich zakoupení ani nemluvě. Internet budiž pochválen. Je ovšem pravdou, že na některé tituly se již dá narazit občas i v kamenném knihkupectví nebo je tam lze objednat. Něco se ještě dá pořídit v redakci Obrysu-Kmene přímo u Karla Sýse a na setkáních Unie českých spisovatelů. Někteří levicoví autoři pak se svými knížkami v rukách, vydaných často vlastním nákladem, obchází návštěvníky například při příležitosti Slavností Haló novin či oslav 1. máje, kde několik známějších spisovatelů nabízí a podepisuje své knihy ve stáncích. To ale nic nemění na tom, že prostě chybí knihkupectví, kde by tato literatura byla kompletně bez jakýchkoliv omezení k dispozici zájemcům. Trochu to všechno připomíná distribuci polooficiálně vydávaných knih Jazzové sekce za dřívějšího režimu.
Pihou na kráse je také to, že se mnohdy levicoví autoři neznají ani mezi sebou, respektive nečtou tvorbu svých vlastních kolegů. Snad se také jednou v Čechách najde vydavatel, který současné psavce na levoboku vezme pod svá ochranná křídla a ukončí panující martýrium, kdy si autoři často ještě musí sami částečně či zcela zafinancovat vydání své vlastní knihy. Pozitivní je pokračující vycházení týdeníku Obrys-Kmen jako literární a kulturní přílohy Haló novin, byť nově ve středečním termínu. Karel Sýs i Daniel Strož si zaslouží pochvalu před nastoupenou jednotkou, neboť Obrys-Kmen je pro hodně tvůrců jedna z mála publikačních možností, kterou mají, ne-li jediná.
Přes všechny problémy je třeba v této době všeobecného rozkladu a změn životních hodnot nerezignovat, nedělat mrtvého brouka. Jak řekl v listopadu 2011 spisovatel Zdeněk Mahler při přebírání Ceny Unie českých spisovatelů: „Prosím, nemlčte, každý orientovaný hlas je zapotřebí.“
Autor: Psavec v době rozvratu
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)