Pod názvem S POZDRAVEM SÍLE ZDAR GUSTAV FRIŠTENSKÝ vydal Knižní klub čtyřistastránkový životopis nejslavnějšího českého zápasníka všech dob. Knihu napsal Břetislav Ditrych, od něhož jsme už například četli Báječní muži na létajících strojích, První a sám (o Janu Kašparovi).
   Ditrichova nová publikace podává vyčerpávající a v mnohém objevnou črtu o legendárním Herkulovi. Přibližuje všechny jeho zápasnické úspěchy v Evropě a v USA. Jako zcela neznámý ve svých 24 letech vyhrál titul amatérského mistra Evropy; měl 50 let, když se stal profesionálním mistrem světa; na jeho utkání přicházelo pod širé nebe v pražském Edenu neuvěřitelných 8 tisíc diváků; úspěšně zápasil ještě se šesti křížky na zádech.
   Mistr je slovem i dobovými fotografiemi vykreslen jako zářný příklad tělesné kultury, jehož v karlínském Varieté obdivovali básník Guillaume Apollinaire i sochař Auguste Rodin. Komentátoři zápasnických večerů tehdy vyvolávali, že "siláci se budou porážet", noviny psaly na titulních stranách o "matchi", v němž byly "probrány nejlepší chvaty a záludy" a jásaly, že Frištenský unikl svému protivníkovi "krásnou pirouetou". Komentáře barvitě referovaly o "krásných tělech s nádherně vymodelovanými svaly" a o tom, jak zdatně si vedl "náš miláček, náš urostlý Říman se širokými rameny, býčí šíjí a pevným pohledem".
   Přeborníka světových žíněnek Ditrych ukazuje také jako vzor občanských ctností a odhaluje silákovu citlivou a kulturní duši. Dovídáme se, že Frištenský byl ctitelem umění, především dramatického a hudebního, v Praze chodil do Národního divadla a na koncerty houslového virtuosa Jana Kubelíka, dopisoval si s autorem detektivek Emilem Vachkem a cestovatelem Enrique Stanko Vrázem, v Brně navštěvoval Ondřeje Sekoru a v Hronově Aloise Jiráska.
   Už je zapomenuto, že Frištenský byl mecenášem filmu. V listopadu 1927 podepsal, že spolu s Josefem Kolmanem pokryje veškeré náklady (240 000 korun) na natočení filmu Pražský kat a film se stane jejich majetkem. Scénář byl napsán podle historického románu Josefa Svátka, děj se odehrával po třicetileté válce, ústřední postavou byl kat Mydlář, který nic netuše měl popravit milou svého syna. Role Mydláře byla svěřena Frištenskému. Dílo režiséra Rudolfa Měšťáka však umělecky i kasovně propadlo. Náklady na natáčení se přitom vyšplhaly na 315 000 korun. Nezdar nepotrhal kapsu Havlově společnosti AB Barrandov, ale Frištenskému...
   Za války se Frištenský seznámil s Petrem Bezručem, který považoval za povinnost Gustava podržet na duchu, když se vrátil fyzicky a psychicky podlomený z káznice ve Vratislavi, kde jen o vlas unikl rozsudku smrti za odbojovou činnost a podporu partyzánů na Olomoucku. - "Po návratu z vězení domů mě přijel navštívit Petr Bezruč. Objal mne a políbil se slzami v očích", napsal Frištenský koncem roku 1944. Ditrych udělal co mohl, aby soustředil korespondenci obou mužů, žel, musel konstatovat, že obraz tohoto přátelství se mu podařilo načrtnout pouze v hrubých obrysech, neboť čilá korespondence se ztratila. Podle pamětníků Bezruč za Frištenským do Litovle často jezdil.
   Břetislav Ditrych dokumentuje málo známé aktivní protifašistické postoje zápasníka, který si už v roce 1939 troufl do knihy hostů restaurace pod Košumberkem napsat: "Ať se Hitler jak chce kasá, Rusko je naše jistá spása!" Po válce finančně pomáhal pozůstalým po obětech Němci vypáleného Javoříčka, vstupné z jeho více méně už exhibičních utkání šlo na jejich účet a dokonce kvůli tomu prodal mistrovský pás.
   Životní družkou Gustava Frištenského byla Miroslava Ellederová, pěvecky nadaná dcera sládka litovelského pivovaru, o níž - když uspořádala oslavu narozenin Elišky Krásnohorské s vlastním pěveckým recitalem - tisk napsal: "Podala skvostnou ukázku svého do nejmenších nuancí vyškoleného hlasu". Vlastní uměleckou kariéru však tato žena obětovala na oltář sportovní kariéry svého chotě, byla mu po boku při téměř každém zahraničním turné. Její osobnosti si vážil i Bezruč. Přijel do Litovle na její pohřeb a do knihy hostů napsal:
   Jak jste zarmoutila Hanou
   svým odchodem dne teskného!
   Ale jednou na shledanou
   věrná družko Frištenského.
   Také na Frištenského smrt si Bezruč zaveršoval:
   Vítěz v boji mnohém
   udivil kruh zemský,
   budiž navždy s Bohem,
   Gustave Frištenský.
   Pro pořádek dodejme, že primus české tělesné kultury se dožil 78 let. Gustav Frištenský (zprvu se psal Fryštenský) se narodil 18. září 1879 v Kamhajku u Kolína, zemřel 9. dubna 1957 v Litovli.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]