V uplynulých dnech jsme připomněli 90. výročí narození básníka Arno Krause (22. 6. 1921). Nebyl však jen básníkem. V encyklopediích a různých slovnících bychom se dočetli, že byl také autorem celé řady knih pro mládež s dobrodružnou tématikou, publicista, filmový a televizní scenárista, překladatel. A také diplomat. Díky svému zaměření a schopnostem působil jako kulturní přidělenec zejména v jižní Evropě (Itálie, Rumunsko, Bulharsko).
   Vyrůstal v Praze na Žižkově, navštěvoval reálné gymnázium v Libni, kde také v roce 1939 maturoval. Pokračoval studiem na vysoké škole. V období okupace, za války, pracoval jako lesní dělník a později jako zemědělský účetní. I v těchto profesích však nepřestával psát a současně si dokončil násilně přerušenou vysokou školu. V roce 1947 získal titul inženýra na Vysoké škole zemědělské v Praze.
   Bezprostředně po skončení války v roce 1945 zúročuje svůj talent a začíná pracovat v Zemědělských novinách jako kulturní redaktor. Právě v tomto období jsou mu vzorem Jaroslav Seifert nebo Vítězslav Nezval, kdy vydal veršovanou Dámu s kaméliemi (obdoba Manon Lescaut).
   V létech 1952–1972 působí na ministerstvu zahraničních věcí, kde prochází řadou významných pracovních pozic. Od kulturního atašé až po vedoucího sekretariátu ministerstva. V sedmdesátých létech (1972–1979) byl tajemníkem Svazu českých dramatických umělců.
   Arno Kraus byl velice plodný autor. Je zřejmé, že talent zdědil po svém otci, spisovateli a překladateli A. Krausovi (1897–1976). Společně psali prózu pro děti.
   Krausova tvorba je rozprostřena do širokého období. První verše mu vycházejí ve Studentském časopise již v 30. letech. Vrchol nachází až v létech sedmdesátých, kdy se vrátil nejen k poezii, ale píše i romány, jeho scénáře jsou využívány ve filmu i České televizi (Běž, ať ti neuteče, Na stratu je delfín, seriál Start aj.). Dokáže se vyjádřit jak k velkým historickým událostem (osvobození ČSR), tak i k věcem obyčejným, aby posléze svými knihami vstoupil i do světa dětí.
   Byl pravidelným přispívatelem do mnoha periodik (Literární noviny, Sluníčko, Večerní Praha, Mladá Fronta, Mladý svět, Tvorba, Tribuna, Rudé právo, Vlasta, Literární měsíčník, Večerní Brno, Učitelské noviny a mnoha dalších). Vydal rovněž několik překladů z bulharštiny a psal i divadelní hry (viz Slovník české literatury 1985).
   V jeho dílech se objevuje čistá, lyrická poezie, často se vztahem k přírodě. Opěvuje lásku, ale také oslavuje obyčejného člověka, jeho vztah k domovu, práci a rodině. Část jeho sbírek se také vrací i do dětství, do minulosti (Pohladit růži).
   Jeho literární dílo je prodchnuto jak romantismem a lyrikou, tak i reálným životem, v kterém zdůrazňuje především úlohu člověka své doby.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]