JAN ČADIL

Řecko

Polykáš horký prach
z koruny mrtvých králů
je časem spálená
a dávno bez křišťálů
kraj sluncem zmámený
má olivovou duši
v jediném vlaku za půl dne
prodavač obnošených košil

Zpocený bez dechu
se ženeš po kamení
nad zbytky paláců
tisíc hvězd po setmění
u moře usínáš
a věříš snad sám v sebe
bohové léta pohřbení
pár metrů vedle tebe


Píseň nevěřících

My nejsme národ Ježíšův
my nejsme vůle Alláhova
nemáme berly pastýřů
a hříchy neumíme
za otčenáš prodat

My nejsme děti Buddhovy
andělé pro nás
sotva z nebe sletí
pro štěstí hážem mince
do vody
saháme po hvězdách a děsíme se smrti

My nejsme zítřek Mojžíšův
ze dvou ran krvácí
ta vyvolená zem
máme svůj vlastní kříž
i Golgotu
a kdo je bez viny ať hodí kamenem



JITKA

+ + +

Jak vločky tají portréty
Palackého,
Destinové,
Masaryka -

a země, zem
patří hostům všem,

jenom ne potomkům
Palackého,
Destinové,
Masaryka.


+ + +

Úlisný peníz
rozdírá staré rány,
člověk na kolejích,
člověk štvaný.

Jak se rvou,
jak se rvou
o ten peníz, hozený z výšky.
Závodí ptáci
o kobližky.

Na změny změny
roznáší kamelot,
člověk český
čehý a hot.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]