Pražské Václavské náměstí připomíná velmi často svým domácím i zahraničním hostům špinavou stoku, silně zapáchající a čpící močovinou a fekáliemi. Neuklízené, urousané, špinavé - od rána do večera, od noci do jitra.
   Po odstranění a zcizení bronzového uměleckého řetězu s lipovými ratolestmi kolem Myslbekova sousoší sv. Václava se piedestal stal neuklízeným jídelním stolem pro blízkou restauraci McDonald a vzdálenější Food Fast - KFC.
   Z prestižního místa pro dostaveníčka, přezdívaného „sejdeme se pod ocasem“, se však v posledních dvou desetiletích stalo i místo zvláštních, dobře placených happeningů. Jednou je to „zamřížovaná klec“, mající napodobit těžký úděl kubánských disidentů, v níž komparsem jsou Mirek Topolánek, Petr Pithart, Cyril Svoboda…
   Podruhé mamutí nevzhledné skulptury neformální kultury a umění.
   Potřetí se pod střechou obrovitého stanu ukrývají fotografie loupežných vražd, kterými se komunismus zapsal do historie, potřetí jsou po ploše rozestavěny fotografie náčelníků StB, s uvedením nejpodrobnějších indicií z jejich života.
   Velmi často byly tyto megaakce doprovázeny i účastí hlavy a později exhlavy republiky, zvýrazněné trikem s nápisem „KSČM of fuck“.
   Poměry se změnily, nynějšího prezidenta republiky nikdy ani nenapadlo, aby v někdejší šaškovské tradici svého předchůdce pokračoval. Slouží mu to ke cti, zatímco šaškárna humanitárního bombometčíka pomalu upadá ve věčné zapomenutí.
   Jak se ukazuje, na někdejším Koňském trhu už potomkům Karla IV. nepatří vůbec nic, domy byly restituovány a prodány do cizích rukou, první budovu už čeká demolice. Stejné je to i s pronajímanou plochou k cirkusovým orgiím. Teď zde Opona, o.p.s. instalovala rozlehlý ideologický panel „Kalendárium totality/Calendarium of Totalitarianism“. Byl postaven za podpory Magistrátu hlavního města Prahy (v němž v křeslech sedí i zastupitelé ČSSD), archiválie poskytlo Národní muzeum, ČTK. Kalendárium přivezla stěhovací společnost Beka, s.r.o. Vše vzniklo za podpory Mezinárodního visegrádského fondu.
   Výstava byla součástí oslav 20. výročí konce okupace sovětskými vojsky a rozpuštění Varšavské smlouvy – „Týdne svobody“ (20. 6. – 1. 7. 2011).
   Doprovodné programy zahltily celou Prahu, dokonce přijel i „růžový tank“ Davida Černého. Na expozici se podíleli historikové Jan Adamec a Rudolf Vejvoda.
   Expozice zcela jasné a zřetelné goebbelsovské provenience je potvrzením, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Počíná ve svém úvodu fotografií z 8. září 1944, zobrazující brigádního generála Ludvíka Svobodu před jednotkou příslušníků 1. čs. armádního před zahájením Karpatsko-dukelské operace za osvobození Československé republiky. Většina těchto bojovníků, převážně volyňských Čechů, byla v boji za svou vlast příslušníky osmnáctimilionového německého wehrmachtu zabita.
   Pod fotografií je mj. tento text z pera jmenovaných historiků:
   „Kalendárium postihuje období let 1944–1990. Začíná ještě koncem války, protože to je období, kdy s Rudou armádou vstupuje do států střední Evropy přímý politický vliv Sovětského svazu a aniž bychom zpochybňovali osvobození od nacismu, byla započata příprava na přechod k totalitním režimům měnící samostatné státy v sovětské satelity.“
   Kalendárium zpracoval Kryštof Doležal a konstrukci vytvořil Václav Kejha a kolektiv; vše dohromady přišlo na pořádný měšec českých korun a euro.
   Pořadatelem atrakce je také ministerstvo zahraničních věcí, ministerstvo obrany ČR, Vojenský historický ústav, pivovar Bernard a jiná podobná seskupení.
   Leporelo končí holdem Václavu Havlovi s uvedením jím zcizené myšlenky Mahátma Gándhího. Autoři neopomněli připomenutím tragédie Milady Horákové z padesátých let zostudit ještě s rokem 1977 i zpěváka Karla Gotta…
   Kdo za tím vším i nyní stojí?
   Cožpak až v roce 2011 skončila druhá světová válka? Nelze uvěřit, že až nyní, po tak dlouhém odstupu, zvítězil rozpínavý nacismus? Lze jenom předpokládat, že až se po tom všem Německu podaří vnutit Česku a Polsku své zatím neznámé předsevzaté podmínky, bude to počátek nové etapy historie.
   Ale v tom okamžiku poměr sil, jaký byl dříve, na celé čáře pomine. Rusko vypadlo ze hry. Možná už navždycky.
   Podobné výstavy pod širým nebem probíhaly pod záštitou Velkoněmecké říše a zastupujícího říšského protektora v době Protektorátu Čechy a Morava. Sice byly dobově jinak vymezeny, ale smyslem nebylo nic jiného, než nejširším masám ukázat, že je třeba zničit „židobolševismus“. Zničit a vykořenit jakoukoliv odrůdu „zločinného“ komunismu. Nejde i nyní o totéž?
   To si vespolek řekneme za padesát let…

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]