Někdy se říká, že předložka »na« se začala zneužívat teprve po převratu. Předložka »NA« je v poslední době skutečně nadměrně používána, ale určitě není až »popřevratová«, jako to inkriminované »O«. Spojení »na hotelu« si pamatuji už jako malé mrně, kdy mi moje máti zpívala popěvek z jejího dětství (za první republiky):
   Dráha jede po mašině,
   vůz vykouká z prasete,
   vlak prohlíží konduktéra,
   koště děvečkou mete.
   Dráteník je NA hotelu,
   pojídá tam pečínku,
   služka se hádá s paničkou,
   blecha honí slečinku.
   Je pravda, že jsem si vždy představovala dráteníka, jak pojídá pečínku na střeše hotelu.
   Později jsme sice chodili DO školy, ale dostali, nebo nedostali jsme se NA školu. Na střeše školy jsme pouze v rámci brané východy cvičili střelbu, jednou jsem (asi omylem) trefila devítku.
   Ve starých knihách se nejezdilo »do Krkonoš« a do »Tater«, ale »na Krkonoše« a »na Tatry«, to už také nezní nijak dobře, teď se jezdí jen »na Šumavu«.
   V blahých dobách pevných telefonních linek, kdy ještě nebyly mobily, když dívka marně čekala, že její drahý zavolá, se skutečně říkalo: »Sedím na drátě jako vlaštovička a ten pacholek (prevít) ne a nezavolá.«
   Předložka »na« tedy určitě nesouvisí s popřevratovými jazykovými kotrmelci, i když uznávám, že se také používá často nevhodně.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]