Pozorovala jsem autobus řítící se do zatáčky. Řidič právě vybral enormní díru, nadskočil a spolu s ním se zaklátili cestující, kteří z dálky vypadali jako gumové figuríny.
   Má to ten chudák řidič těžké, nechtěla bych mít za ně všechny odpovědnost, napadlo mě v tu chvíli.
   Položila jsem telefon, podívala se na hromadu tiskopisů na spolujezdcově sedadle a snažila se vymanévrovat z mírného zasukování aut na dálnici.
   Jeden nějaký mě přehlédl, moje starší felicie je už trošku dýchavičná a mně se na chvilku zatajil dech.
   Auta se srovnala do svých pruhů a myšlenky se mi vrátily k odpovědnosti. Dá se měřit? Dělit? Jakou nesu odpovědnost? Odpovědnost za škodu, odpovědnost za informace, odpovědnost za chodníky, zdravotnictví, za výzkum, odpovědnost za své chování, za rozhodnutí, odpovědnost za děti, rodinu, za chod domácnosti a manžela? (Tomu nechám jeho odpovědnosti.) Co je základní stavební buňkou odpovědnosti?
   Polož ten telefon, chytni volant a zpomal.
   Odkud se ozval? Nepostřehla jsem.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]