V dubnu 1888 vykonali poutníci z Čech, Moravy a Slezska cestu do Říma a dalších italských měst. Akce byla zřejmě skvěle organizovaná, cestovatelům nehrozilo, že je cestovka nechá v cizině na holičkách, vše klapalo od první do poslední chvíle, kdy si mohli říci: "Ačkoliv jest Itálie krásna a všelikými poklady, ba divy přeplněna, a jiné země třeba také - přece naše vlasť, náš domov jest nejkrásnější, aspoň pro nás." Inu, evropanství jsme si vždy vykládali po svém a tenkrát zřejmě správněji než dnes.
   Jeden z účastníků a organizátorů, K. Hradiský, vydal "svým druhům na památku" dokonce knihu s prostým názvem O pouti do Říma. Najdeme tu mnoho pozoruhodných postřehů, svědčících, že tehdejší lidé byli ve srovnání s dnešním úpadkem i stylisticky na neuvěřitelné výši, ale také drobný máchovský objev. Když totiž výprava poprvé stanula tváří v tvář Vesuvu, jal se K. Hradiský veršovat a sice "podle Máchova Máje". Předeslal, že "bylo krásné odpoledne; slunce líbezně svítilo, větérek čeřil - ale ne tak, raději nechť mluví slova básníkova":
   "Avšak slova nejlepší nedostačí, aby nahradila, co tu okusiti může oko; a proto tu nejvíce platí: Pojď a viz!"
   Autor rovněž zachytil výrok jistého Hanáka, účastníka zájezdu, stran kouřícího Vesuvu: "Napřeď se to zdálo, jak debe se to z komina kóřelo, a včil juž, jak debe dědina hořela."
   Ve srovnání s patáliemi, jež potkaly české, moravské a slezské restauratéry se vstupem do Evropské unie, v roce 1888 si naše pohostinství stálo přímo skvěle a mohlo naopak sloužit za vzor: "Kdo má dosť peněz, nejlépe se nají v nejlepších hostincích, kdež průměrně bývá všecko připraveno čistě a i českému (po případě i hanáckému) žaludku snesitelně. Ale Italové, t.j. lid italský tak nejí, a když se někdo vydá na pouť do Itálie, tož snad také chce poznat i kuchyň italskou - nechť tedy jde do trattorií, kdež jísti bude s rozličnými úředníky vojenskými důstojníky, kněžími v talárech, se studenty atd.; tedy obyčejná naše měšťanská restaurace. Ale co do jídla, každý se zklame: polívka s olejem jako teplá voda, pečeně polosurová, místo chleba dosti nechutné žemle, všecko připraveno ledabyle, nechutně a nečistě. Nejmoudřejší ještě je vařené hovězí maso a ovoce (pomoranče). Piva ovšem není - ale místo něho dobré víno - jediná útěcha. Co se jídla týká, myslím, že mnohý náš třeba i venkovský řemeslníček lépe stravuje, než lecjaký úředník italský a tím spíše lépe než měšťák nebo sedlák; tu jsou Italové pozadu a také v mnohém jiném, co se pohodlí života týče."
   Tak vida, kdo se to vlastně měl vydat zpátky do Evropy!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]