Vždy když jsem přicházela se svými prvními básněmi do redakce poezie Československého spisovatele, voněla tam káva. "Prosím vás, kde sedí pan Jiří Žáček?" ptala jsem se básníka Vladimíra Janovice a nosem nenápadně natahovala vůni kávy. Měla jsem trému - i když mne za ruku vedl z knihovny Konstantin Biebl, podlaha se se mnou tehdy tak trochu houpala - jako loď, která "dováží čaj a kávu". Jiří Žáček - támhle, ukazoval mi Vladimír Janovic směr, směr po cigaretovém kouři...
   Jiřího Žáčka opravdu někdy nebylo v místnosti vidět nejen díky kouři, ale také díky knihám a rukopisům na stole. Na stole nikdy nechyběl šálek kávy. A o kávě je také v jedné Jirkově básničce: "až dopijem tmu z šálků odejdem po špičkách..."
   Můj tatínek s oblibou z šálků lžičkou vyškrabával lógr, který jedl a moje teta mi už jako dítěti vařila černou kávu tak, že mi vařící vodou lógr zalévala. "Prosím tě, teto, zalej mi ten lógr," prosila jsem - byla to pochoutka a já patřila mezi dospělé.
   Nejen kávou živ je člověk! Jirka Žáček bydlí "u vody" v pražském Podolí. Je milovníkem ryb. A také hub a dobrého vína. Obojímu nezůstal nic dlužen ve své poezii. Posuďte sami.

   Sonet ňam ňam psaný k poctě ryzců naložených v octě
   Co má svět lepšího než Scheinostovy ryzce?
   A čím je koření, že předčí lanýže?
   Zavětříš, ochutnáš a sedneš k plné misce,
   Ať už jsi drvoštěp či gurmán z Paříže.

   Ve světě, kde se všecko mění v zboží,
   Kde koupíš lásku, pravdu, slávu, moc i čest,
   jen jedno není na prodej - ten zázrak boží,
   šumavské ryzce Jirky Scheinosta. Tak jest!

   Ty můžeš leda dostat darem, je-li
   tvá tvář i duše milá sběrateli
   těch božských hub, jenž chvalořečen buď.

   Naladěn k zpěvu chutnám plody země
   A velký hymnus pozvedá se ke mně,
   že svět je dobrý. Dobrou chuť!
   
   In vino veritas
   Ve víně je pravda,
   ale - hrome - v kterém?
   Proto raný burčák
   Střídej s pozdním sběrem.

   Pro jistotu koštuj
   od každého druhu -
   nejvíc pravdy pozná,
   komu to jde k duhu.

   Hlavně ať ta pravda
   není příliš smutná,
   aby nezkazila
   víno, co ti chutná.

   Víno
   Vytáhni z láhve zátku
   a nalej víno do sklenek.
   A svět se zrodí jako na počátku,
   svět ze slunečných myšlenek.
   
   Poslední přání
   Je-li víno sluncem mého osudu,
   pohřběte mě, kamarádi, do sudu!

   Dobrou révu vsaďte na hrob do země,
   aby mi tam zavoněla příjemně.

   Když už dole není žádná hospoda,
   budu k vínu čichat aspoň zespoda!
   
   Trestaurant U Bumbrlíčka
   Každý, kdo se považuje za gurmána, musí povinně
   okoštovat hity naší kuchyně!

   Nalaďte si žaludek i pysky
   tuplovaným prckem slivowhisky,
   anebo se impregnujte jinou
   populární lihovolovinou.

   Všichni víme: předkrmy jsou grunt.
   Ochutnejte třeba grilovaný špunt!
   Lahůdek tu ovšem máme spousty -
   kravatový presing, tousty s chrousty.

   Z polévek, jež povznášejí ducha,
   je tu přesdršťková nebo ucha z ucha,
   Pro fajnšmekry lukullajda z ponožek,
   k zajedení pišišvoří pirožek.

   Jsou-li chutě řádně vzbuzené,
   zakousněte opruzené uzené.
   Ku zpestření konverzační chvilky
   zkuste zapečené lilky, filky, trylky.
   Pro všechny, kdo rádi rybí flaksu -
   uhořelý úhoř s pěnou z minimaxu.
   Milovníci kuchařského kýče
   možná dají přednost čevabčíče.
   Jako dieta jsou vhodné řízky z břízky,
   brokolice s broky, restované třísky.

   A teď pozor, chlouba restaurace naší -
   nadívaná ďoura z kňoura s kaší!
   Pro extravagantní hosty musaka
   z utržených kapes a klop u saka.

   Na zapití je tu skvělý muškát z mušek,
   jaký nepil ani rytíř Bušek;
   vztekilla a kurvacao stresy zahání,
   tokajské je vhodné k tokání.

   Kdo má zdravovědu na mysli,
   Jako dezert si dá nesmüsli.
   Chlívance a kompost z mandelinek
   ocení i vaše dcera nebo synek.
   Mdloby z přežrání se nejlíp zaženou
   kokokoktejlem či kávou smaženou.

   Komu ještě v pase plandá kůže,
   extrabuřty s tchořticí se naládovat může.
   Na závěr se hodí pikant salátek
   Z vajglů, z cigaret a párátek.

   Pochutnali jste si, skromnost stranou -
   v našem trestaurantu brzy nashledanou!
   
   Když na někom plandá kůže, není to moc hezké, smažená káva - no nic moc, a ještě dostat mdloby z přežrání? Jiří mi k tomu řekl:
   "Traduje se, že nežijeme proto, abychom jedli, ale jíme proto, abychom žili. Rád se najím dobře, ale nemusí to být za každou cenu. Chlap se nemá příliš rozmazlovat. Když jsem v mládí trampoval, dokázali jsme týden konzumovat chleba s povidly a opečený špekáček byl pro nás rajským pokrmem. I dnes, když jsem sám na chalupě, šidím se konzervami a polévkami z pytlíku. Jak vidět, nejsem žádný gourmet, ale před nouzovým gastronomickým týráním dávám přednost civilizované stravě. Ale obvykle nevařím já, nýbrž moje žena Eva. Kdybych měl uvést nejlepší recept na dobrý pokrm, zněl by asi takhle: Ožeň se se ženou, která dobře vaří!
   Moje žena dělá báječnou sekanou a snad ještě báječnější karbanátky s tvarohem. Její recept: Kup hovězí a vepřové, pro chuť i kus jehněčiny. Hlavní zásada: Maso si sám umel, aby byly karbanátky jako cumel. Dva díly masa nastav dílem tvarohu, rozklepni tam vejce. Ať se maso s masem nepře, přidej sůl a špetku pepře. Česnek neuškodí, nýbrž prospěje. A ještě tam vraž hrst nasekané petržílky. Promísíš, uhněteš bochánky a smažíš, až je hotovo. Podávat se hodí s bramborovou kaší, obloženou k Lukullově poctě okurkami nebo hříbky v octě.
   Kuchařské umění se nejlépe pozná na jednoduchých pokrmech. Proto dávám přednost poctivým staročeským hospodám před exkluzivními restauranty. Vyražte si na výlet na Blaník a zastavte se na oběd v hospodě U Matoušků v nedaleké Kondraci - tam se vaří tak dobře, jak to uměly naše babičky.
   České kuchyni, která není tak noblesní jako francouzská, ale je stejně rafinovaná (však už ve středověku Čechům předhazovali přílišnou zálibu v dobré krmi), jsem nevěrný hlavně v cizině. Za mořskými rybami se musí k moři, aby kuchař nečaroval s mraženými rybami, ale s čerstvými. V Arménii si mě získal pravý kavkazský šašlik a pečený beran. Ještě víc mě tam okouzlilo tradiční umění přípitku. Tam se nepije mlčky nebo se stereotypním sloganem ?na zdraví?. Když Armén pozvedne skleničku, pronese básnicko-filozofickou řeč - a totéž očekává od vás. Je to nerovný souboj: dá-li se přípitek Arména přirovnat ke zpěvu slavíka, Čech se zmůže leda tak na vrabčí začimčarování. Málokterý z nás ovládá to, čemu Francouzi říkají ?savoir vivre?, a tohle umění je neodmyslitelné od kultury společenského styku a lidských vztahů. Snad jen dobří Moravané to umějí, protože jsou odkojeni vínem, které dává duši vzlet a jiskru.
   Kdybych měl někoho uctít vlastnoručně uvařeným pokrmem, zvolil bych nejspíš tyto tři:

   Jarní životabudič
   (česnečka proti upírům)
   Do vývaru z hovězího masa (jsi-li kujón, uvař bujón) přidej nakrájené maso, uvařené brambory a hlavně jarní česnek s natí. Povař krátce, jen co zesklovatí. Čím víc česneku, tím líp!
   Vhodný pro duši i pro tělesnou schránku k probuzení ze zimního spánku, jakož i proti upírům a chandře nebo splínu.

   Škubánky jedna báseň
   Placky ze škubánkového těsta osmažíme na jedné straně a po obrácení každou obložíme plátkem šunky a kouskem sýra, který se během dosmažení pěkně roztaví. Smaž na sádle či oleji co nejpomaleji!
   A co zvolit za přílohu? Inu - houby v octě, okurečky, čerstvou zeleninu.
   Protože jsi člověk a ne pes, nežer, nýbrž labužnicky jez!

   Káva mon amour
   Čerstvě mletou kávu rozděl do dvou šálků.
   Nevař vodu z vodovodu, nýbrž minerálku.
   Vař ji s láskou na svatého Dyndy,
   jinak získáš jenom koflík bryndy!
   Třikrát přelij kávu, která zpění
   v nápoj lahodný jak políbení.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]