JAN NERUDA
Ty utýráš mne chladem svým
(Teréze)
Ty utýráš mne chladem svým,
ty umučíš mne vzdorem -
já chvěju se, že svatá tvá
je ve všem tvojím vzorem:
Teréza a Gesu.
Ta byla krásná, světa div!
A zbožná byla! Znáš-li,
když umřela, že v srdci jí
pak crucifixum našli -
Terézo a Gesu?
Tys krásná jak ta Španělka
a žití ach tak ctného -
až umřeš, najdou v srdci tvém
mne ukřižovaného -
Terézo a Gesu!
+++
Na vršíčku dům stál bláznů, -
panna tudy chodila,
chytili ji, aby bláznům
k vůli leccos rodila.
Na stůl si ji posadili,
pod sklenici vklopili,
aby pěkně přibývala,
notně pod ní topili.
Panna arci churavěla,
panna arci skonala;
radost tu však blázni měli,
pannou že jim zůstala.
Bravo, páni literáti,
dejte pozor na ženské,
byť i písemnictví pošlo -
jen když bude panenské!
+++
Ach přišla láska s milým žebroněním
a zaklepala stoudně na mé dvéře,
já vroucí dívku chladným okem měře
ji hrubě odbyl: "Pozděj!"
A přešla leta, s tklivým žebroněním,
svou všechnu náděj mdlým už okem měře,
jsem klepal sám na lásky bílé dvéře,
a zvnitř to znělo: "Pozdě!"
9. července uplynulo 170 let od narození Jana Nerudy
Propasti zítřka
Neruda se vyznal: "Chtěl bych svítit lidstvu dál!"
Zdá se to poněkud patetické. Ale jen do chvíle, než si uvědomíme, že Neruda nesvítil národu jen reflektorem Písní kosmických a Zpěvů pátečních, ale také baterkou fejetonů, žertů a arabesek. Baterka, jak známo, je zapotřebí každou chvíli a leží proto u postele jako věrný pes.
Šalda litoval Nerudu, že musel každou neděli po obědě dodat panu Knedlíčkovi nebo Vepříčkovi k černé kávě fejeton. Šalda ovšem přehání. Nečetli ho jen Knedlíčkové, Vepříčkové a Kondelíci, nýbrž i lidé, kteří měli k nedělnímu obědu sotva kus chleba.
Neruda "vzal slova z ulice, nemytá a nečesaná a učinil z nich posly věčnosti". To jsou další okřídlená slova F. X. Šaldy.
A zas to není celá pravda. Neruda sice vzal profánní slova, ale udělal z nich literaturu a tu zas na ulici vrátil. To jest - aniž literaturu jakkoli snížil, vložil ji do uší lidu.
Dnes, v epoše mobilů a bulvárního tisku, to jen stěží pochopíme. Vždyť jaká byla tehdejší literatura: "Skvělé krasosady, pyšné kvítím barev luzných, plné celých sborů pějících opeřenců..."
Do tohoto lyrického svinčíku vtrhl Jan Neruda rejžákem robustního talentu. Pravda, rozměnil ho na drobné. Proto jeho talent obíhá v kapsách národa. Národ nenosí v kapsách papírem šustící pětitisícovky, nýbrž neokousané a neopilované mince.
V Nerudovi najdeme jako v oříšku budoucí českou poezii. Nezvalovu Matku Naději (Jen matko Náděj zůstaňte), notu Jaroslava Seiferta (Hej uvidíš, přírodo, uvidíš), dikci Fráni Šrámka (Nesmějte se pavučince), naléhavost Vladimíra Holana (Liják se v okna boří).
A tak i nejdrobnější atomy jeho mozku, tak drobné, že zcela utonuly v tiskařské černi dávno zetlelých tůní, vskutku zazvonily dukátovými hlasy nejen do matečné tmy české literární i lidské periférie, ale i do temné propasti světlých zítřků!
KAREL SÝS
Z výboru básní Ty utýráš mne chladem svým, který si můžete koupit nebo objednat ve Futuře za 113 Kč
Autor: Jan Neruda, Karel Sýs
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)