Během jediného roku napsal a vydal samorostlý a svérázný publicista i básník Karel Vysloužil tři knížečky kapesního formátu v tuhých deskách. Se třetí, nazvanou VLADIMÍR (zase z vizovického nakladatelství Lípa), přišel po Příběhu a svazečku Zjevit více koncem letošní tuhé zimy.
   Je to opět pestré běhuté pásmo vzpomínek, ale i glos k nejnovějším událostem, postřehů, úvah, veršů, komentářů a morálních soudů i výzev ke čtenářům, jako vždy dílko věřícího katolíka, tentokrát v názvu signalizující inspiraci životem a smrtí bratra, který zesnul loni v říjnu.
   Být u bratra - sice jen párkrát za rok - znamenalo vyprávění, ale též hovory o tom, co oba zajímalo: Zprávy jsme sledovali, zábavu vypínali. Dívali jsme se na přírodní snímky, na historii, na architekturu věků. Stáli jsme o obraz toho, co kdy lidstvo povzneslo, nestáli jsme o propagaci ničení. Neovlivněni vemlouvavou obrazovkou jsme měli pocit, že si vystačíme.
   Jako by smrt ty hovory nedokázala přerušit. Báseň Bratru Vladimírovi prozrazuje druhý (nebo spíše první?) inspirační zdroj: Písmo, Starý zákon; Karel Vysloužil v ní parafrázuje Žalm 101., O milosrdenství a soudu chci zpívat. Čtyřverší z tohoto žalmu Kdo pomlouvá bližního, / toho umlčím, / Kdo má pyšné oči a naduté srdce, / toho nestrpím přijímá za své, jen píše v minulém čase: jsem mlčel, jsem nestrpěl, rozumějme: i v této knížce.
   A právě toto životní stanovisko, jímž je prostoupena celá knížečka, s porozuměním přijme a potěší se jím i čtenář, který není autorův souvěrec a nespatřuje v náboženské víře a životě důsledně podle ní jedinou možnost poctivého žití a naděje navzdory záplavě bezduché záplavy a reklamy, která lže o štěstí. I kdo se na řadě míst Vladimíra sotva s Karlem Vysloužilem může ztotožnit, neboť šel žitím po jiných cestách, rád v autorovi rozpozná muže, který je hoden úcty a pozornosti, protože o poctivosti a porozumění nejen sní a píše, ale také pro hodnoty, které vyznává, neváhá v tom dnešním světě korupce a privilegií otevřeně energicky vystupovat i jako občan.
   Báseň Říkávali jsme si (tj. s Vladimírem) končí trpkým burcujícím povzdechem již není trubač / a ve řvoucí noci / hluší dobře spí. Opravdu není, kdo by troubil na poplach? Není jím (právě i tím) Karel Vysloužil?
   Jeho nesmlouvavý odpor vůči tržním pahodnotám zasluhuje obdiv.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)