I když jsem téma domu podle jednoho kritika, který se za zásluhy o destrukci režimu usadil v televizi se zábavným pořadem o literatuře, provařil nejméně třikrát, hodlám pokračovat aspoň v bagatelách.
Tatínek byl vskutku posedlý stavbou domu. Z pamětníků pochopí lépe ten, kdo odmalička dřel na cizím. Když se mu podařilo koupit parcelu odpovídající záměru, ukázalo se, že je v zátopovém pásmu. Ponechal si ji, ale dům postavil jinde. Sušil seno, sklízel obilí. To všechno po fajrumu zednického řemeslníka. Nadšení vykupoval neutuchající dřinou. Vypadal, že má všechno pod kontrolou. Než se to začalo sypat...
Abych se jako dítě nějak zabavil, propátral jsem louku křížem krážem. Přitahoval mě potok, který vytvářel kolem louky klikatou hranici. Mělčinu s mírnými peřejemi střídalo několik tůní. Tam u dna setrvávalo v nehybnosti hejno barevných pstruhů. Než budu pokračovat, malá odbočka: dvakrát jsem viděl potok běsnit; poprvé jako kluk v čase tohoto vyprávění, podruhé na prahu stáří. Poprvé se vysmekl z neregulovaného koryta, zatopil louky, odkud vzal s sebou kopky sena, a přehnal se návsí s chlívečky a domácí havětí. Podruhé vytrhal žulové kvádry, kterými ho chtěli přimět k poslušnosti, že má téct tudy. Chci jen naznačit, že některé záležitosti asi urovná až smrt. Dál...
Všechno zapříčinil tatínek, když mi podstrčil lískový prut s provázkem, na jehož konci se blýskal háček zrobený ze špendlíku. Žížaly už si najdeš. Nepodrobit se znamenalo porušit příkaz. A tak jsem upytlačil první rybu; mlátila sebou na souši, vyhrožovala zuby a šel z ní strach, až jsem musel zavolat na pomoc tatínka. Byl překvapený stejně jako já, ale praktické zřetele nabyly vrchu. Nepamatuji si už, zda jsem byl vyplísněn nebo pochválen. Večeřeli jsme pstruha na kmíně.
Koryto potoka představovalo výzvu k dalšímu poznání. Po proudu se na jeho hladinu navěšovala další obydlí; samoty, které střídaly vsi, podle nichž potok měnil své jméno. Cesta proti proudu představovala zužování koryta, louky braly na sebe podobu mokřiska a vládu nad prostorem přebíral les. Zprvu jenom v podobě vytrvalých lísek, posléze v četných remízech olšin a dubů.
Poslední samotě se říkalo u Bendelínů, poslední ruinou na potoce byl mlýn, který jsem si uchoval v paměti pod dětským názvem Jindrův mlejník. Zatímco kolem obydlí panovala tišina průzračného lesa, pravý houbařský ráj, mlýn s vytlučenými okny a propadlými stropy nesmlouvavě zarůstal šípky s maliním. Tady začínal konec světa. Jako dítě jsem nikdy dál nešel...
Zapovězenou hranici vytrvale překračovali mí starší vrstevníci při operacích, které měly srozumitelný název - do Ktiše na patrony! Dávno před tím, než jsem se dozvěděl, že ktišskou faru nějaký čas spravoval obrozenecký básník Antonín Jaroslav Puchmajer a bájil o upejpavých milenkách, hlásila se ke slovu dějinná realita. Ustupující vojáci wehrmachtu svíraní z jedné strany rudoarmějci, z druhé Američany generála Pattona, neměli jiné přání než upadnout do zajetí čistí jako lilium. Hladina ktišského rybníka jim k tomu měla dopomoci, aspoň co se materiálně zbrojní stránky týče. Kdyby se dalo, byli by všichni donaha. Takhle aspoň vzaly za své zbraně a munice. Klukům nedělalo problémy tenhle funkční arzenál lovit a přemisťovat domů. Některá stavení tak představovala nálož, aniž o tom jejich majitelé měli tušení. Kvalita střelného prachu z vypáčených nábojů (hylzna zbavená kulky) se nejčastěji prověřovala v úzkých prostorách mezi staveními, kde nehrozilo setkání s dospělými. Tomu místu se u nás říkalo zahata, a když už jsme zabrousili do lingvistiky, k uhádnutí se nabízí ještě líbezné samokolí. V časech Jana Nerudy se říkalo samokol.
Když úplně na závěr prozradím, že se za sousedy chodilo na draha, možná to někomu připomene nádraží. Bohužel anebo bohudík místo, o kterém byla řeč, se touto vymožeností nikdy nemohlo pochlubit. A pak rozumějte tatínkovi, že se právě tady rozhodl postavit dům, aby měl být kde doma, navzdory kritikovi, který se v jiném čase za zásluhy o destrukci režimu usadil v televizi se zábavným pořadem o literatuře...
Autor: František Skorunka
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)