(protektorátní vzpomínka)
Za protektorátu byl poslech zahraničních rozhlasových stanic zakázán. Krátké vlny byly z rozhlasových přijímačů odstraněny. I když poslech zahraničních stanic byl přísně trestán, lidé si našli způsob, jak poslouchat Londýn nebo Moskvu. Moc se o tom nemluvilo, i názvy stanic byly utajeny a v lidové mluvě se mluvilo například o stanici »Lovětín«, jelikož se musela stanice pracně »ulovit«, nebo se jí říkalo »Kroměříž«, jelikož vysílačka byla »kromě Říše«. A jelikož v okolí Třešně existuje obec Lovětín, vžilo se hovořit o poslechu Lovětína.
Ovšem rušičky dělaly z poslechu napínavé drama a každý to nevydržel. Přesto měl v Třešti malý okruh mladíků o klidný poslech »Lovětína« postaráno, pouze s nebezpečím, že kdyby se to provalilo, poznali by všichni, co jihlavské gestapo dovede.
V té době byl rozhlas po drátě pro laickou veřejnost ještě neznámým pojmem. A tehdy zapracoval Josef Mrázek, zvaný Pida, nadšený radioamatér. Byl mladý, zatím chodil jen do měšťanky, ale měl ponětí o tom, jak se rozhlasová modulace vede po drátě a ze svého bohatě vybaveného radiouzlu vyvedl rozvodnou síť k zasvěceným »tajným posluchačům« běžnými dráty, které byly jak na jeho domě, tak i po celém městě. Sám doma v klidu jemně vyladil požadovaný »Lovětín« a několik zasvěcenců v městečku poslouchalo zahraniční rozhlas v pohodě. I když v Třešti žila bezmála desetiprocentní německá menšina, nikdy se nic neprozradilo.
Po válce se na Pidu a jeho zásluhy o dobrou informovanost o pohybu na frontách, o »vítězném ústupu« od Stalingradu až k Berlínu, zapomnělo. Nastaly nové starosti, Pida začal studovat průmyslovku v Chomutově, později si našel jiného koníčka - dělal ze starých vraků pojízdná auta a tím si přivydělával pro rodinu. Bohužel zemřel poměrně mladý, takže na něj dnes v dobrém vzpomíná jen pár pamětníků.
Autor: Jaroslav Liška
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)