Nová píseň kosmická
Celý svět slyšel tu paní Vlastu,
tak jsme se konečně dočkali!
Sluhů čas hlásí zas nový nástup,
v to jsme jen potají doufali.
Jakou to máme bezva kliku,
nepřátelé jsou nahraní,
vždyť naši malou republiku
zas velký bratr ochrání!
Neruda viděl to neprakticky,
život je docela jinačí,
mrňavá hvězdička jako vždycky
kolem té velké se otáčí.
KAREL BOUŠEK
Básník Karel Boušek by se 17. 7. dožil 85 let (zemřel 14. 12. 2003)
Fantasmagorie
Byl jsem přitom když rozbíjeli ticho
Balvan se utrhnul z ušních bubínků
Bylo sotva slyšet z dálky maminku
Spatřil jsem Daidala druhy
kterak sypou z odraných křídel peří
jež vítr do všech končin roznášel
Byl jsem přitom Nedá se to smlčet
Jako by kameny bylo vidět pršet
nad hořícími úly do pláství -
a při rojení včel...
Plný absurdních pocitů jsem na divadle byl
Kde slovo za slovem demontovali ticho
A stal se tak svědkem pádu kulis do tratoliště chvil
Spatřiv na scéně astronauty v maskách
jak sypou z nebes ohořelé peří
Kdo si koho vybere
Verš neverš Píseň nepíseň
Kdo si koho vybere
Nenaříkej Zmáhej trýzeň
S rozumem cit se nepere
Nebo přece? Těžká chvíle
Sám se sebou být v rozepři
Prožívat černé a psát bílé
Mít slova za list v povětří
Piš nepiš a věř nebo nevěř
Jen ze slov báseň nebude
Ten naposled ti zahude
Kdo cit má bez dna duše téměř
+++
Ta setba vrásek to jsem já
Ta suma dřiny to jsem já
Zapadlo slunce A kohout kokrhá
Nejistot kotva v moři mém
Ponoru hloubka v srdci mém
Domov je v nás Jsme jeho podoba
Naděje kadlub v modři slov
V radosti hoře v hudbě slov
Do studny pád která je bezvodá
Samomluva
HOD NĚKAM do prostoru
a kroky nikam
Jak hodiny v dnech moru
neslyšně tikám
Z bezčasí čas
prostoupil mě
Zanechal v zimě
a bere mi hlas
Dech je vzdech domova
tradičně bílý a modrý
Když k dálkám mě posouvá
klopýtám o slova
KDYŽ ČTU své verše z dávných let
ač jsem už jiný i na pohled -
cítím ta slova dosud v sobě
trochu jak zhořklý med
Minulost dneškem si neosladíš
Je stejně trpký jak někdy byla ona
Stárnutí slovem též neomladíš
byť sebevíc zářivým Je to jen clona
Do zpěvu lesk Zlatavá spona
komusi blízkému darovaná...
DIALEKTIKA dobra se zlem
A báseň na ni že sotva má?
Národy se objímají s peklem
se zakrvácenýma rukama
A to je svět ve kterém žijeme
a země kde se čím dál hůře dýchá
Kdy tedy konečně nahlas řekneme:
Střezte se vážení - bojte se našeho ticha!
Po kolikáté už o lásce
Láska souvisí s lidmi
City jsou nejblíže člověku
Hned cítím kolem sebe přítmí
sotva ta slova dořeknu
Jako by láska byla světlem v tmě
Živoucí hmota ohnivá
spalující nás zaživa
Někoho zevnitř Jiného vně
Těžko ji popsat Třeba ji prožít
Není to anonym Nutno ji pojmenovat
Sám život nakonec k nohám jí složit
Láska je zlatý klíč do dveří od domova
Příběh
Ztratil se do světa
kde zhola nic neznamenal
Přišel tam hladový
a s prázdnou kapsou
Nepřestal se divit
že nedostal co mu slibovali
P ř í l e ž i t o s t ...
A tak se uzavřel v sobě
a zapomněl
Přestal číst básníky
a četl jenom noviny
Aby se dozvěděl něco
také o těch druhých
Všichni se nedočkavě těšili
na svou p ř í l e ž i t o s t
Aby dali o sobě vědět
A trvalo jim to téměř celý život
Nakonec se své občanské
rehabilitace nedočkali
Země jim předčasně otevřela
svou kamenitou náruč
Morália
Buď snášenlivý aby ses hodně o sobě dozvěděl
Buď mravný abys měl vždy čisté svědomí
Buď spravedlivý abys nikomu vědomě neublížil
Buď pracovitý a neporoste na tobě mech už zaživa
Buď učenlivý ale slepě nedůvěřuj žádnému rádci
Buď statečný abys lépe a vědoměji uměl snášet bolest
Buď nezávislý abys nemusel nikomu jenom posluhovat
Buď skromný aby ses mohl radovat i z maličkostí
Buď štědrý aby se ti dostávalo vděku byť třeba jen pocitem
Buď především ale dobrý abys v sobě nezahanbil člověka!
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)