Někdy se to přihodí a proběhnou volby. Jedny z nich máme za sebou a na podzim letošního roku proběhnou další. Bohužel, svět jako místo určené nám k přebývání ničí peníze v rukou nedokonalých lidských bytostí, i když některé z nich se považují za naprosto dokonalé. Pomohly si k velkým penězům právě přes zvolené politické soukmenovce. Najednou se začíná mluvit o tom, že lze spatřit už jen něco málo peněz na dně státní pokladnice. Kmotrů totiž neubylo, jen po volbách ustoupili za záda nově zvoleného pana Čistého. Několik umazaných politiků usedá, tak jako vždy, na dohozené židle. Jo, nezaslechli jste někdy v poslední době slovo korupce? Já ho neslyšel celé roky, i když tu korupce řádila jak černá ruka.
   Pamatujete na povodně v Praze v létě 2002? Jen tak namátkou, tehdy se velkou vodu snažil zastavit jeden muž z pražského magistrátu povídáním do televize, že velká voda Praze nehrozí. Nedorazila, ale přímo vtrhla a koleje v metru byly několik metrů pod vodní hladinou. Soukmenovci televizního hrdinu sice vykopli, ale na vyšší post. Když jiný člen pražské magistrátní party zakoupil pro své „botičkáře” auta cizí značky a státní policie vlastnila zatím jen pomalejší staré škodovky, byl ten po zmíněném maléru povýšen na pozici prvního náměstka. S těmi zakoupenými cizími auty „botičkáři” ještě asi dva roky neměli vůbec právo zastavovat vozidla. Teď to byly hummery (vhodné k užití na Haiti), vznášedlo na chytání lumpů na Vltavě… Na vedoucí post „botičkářů” namísto sebe nový náměstek navíc jmenoval člověka bez výběrového řízení. Ten se nějak zakulatil a těžko říct, jak zvládal tanečky na letošním plese „botičkářů” na pražském Žofíně. Ve žhavé současnosti se o zakladateli „botičkářů” mluví jako o případném ministru vnitra či spravedlnosti.
   Miliony korun vyhozených za propagaci olympiády, pak nějaké drobné za jakousi kartu, vychloubačné magistrátní noviny včetně všech obvodních, výpovědi z obecních bytů na Praze 10, zvýšené ceny pozemků anebo naopak zase snížené tam, kde chce kdosi něco potřebného pro nás všechny stavět atd., jsou vytahané peníze z kapes daňových poplatníků.
   Vedení jedné strany je tedy stejně jako její šéf najednou čisté. Podivné autoznačky na několika autech na stranické sešlosti jsou však pro pana Čistého jistým varováním. Chvilková hra na skromnost a na nerozhazovačnost tisícovek u barpultu je podobná významu přeletu jediného komára nad černým močálem. Nabobové žijí pořád za vysokými zdmi v zajetí vlastní nedotknutelnosti. Někteří z nich dokonce s věčnou poslaneckou imunitou, která je ochrání snad i v krematoriu. Čisté vedení s umazaným mančaftem nemůže mít nic jednoduché. Naštěstí se na čistící sešlost nedostavil nikdo ve vozidle Pandur a nepřilétly letouny Gripen. Možná proto, že na letišti ve Kbelích by nestačila délka letové dráhy a ve Vodochodech ještě další nevyrostla.
   Chybějící peníze ve státním rozpočtu mají pomoci zacálovat důchodci, co jim je slibováno další zmrazení renty. Prostě ti, co důchodový fond nevykradli. Něco o tom ví muž, co kdysi měl sehnat pro armádu nějaké vadné padáky a opět se má zaobírat financemi jako pravý křesťan a milovník rodiny, okolo které se nikdy nestřílelo. Vlastně lze jen přivítat, že se čeští fotbalisté neprobojovali do finále mistrovství světa v Jihoafrické republice. Oni se sice neprobojovali ani k účasti na něm, ale kdyby hráli finále, televizní obrazovka by zajisté nabídla pohled na našeho prezidenta sedícího na tribuně a možná o kousek dál na usmívajícího se podnikatele Krejčíře na sedadle určeného jen pro V. I. P. (Výjimečně Interesantní Postava).
   Mnohé již bylo v chodu světa prošvihnuto. Teď přijde vše čisté, neboť špinavé peníze neexistují a morálku nastolí až volná ruka trhu. Ta jinak prý nemá velkou cenu, řekl náš pan prezident.
   Štěstí člověka kdysi mělo být založeno na harmonii duše a těla. Alespoň tak si to představoval středověký lékař, prozaik, filozof a zastánce přirozeného způsobu života F. Rabelais, když se nechal slyšet, že lidé měli okamžitě vyhnat člověka, co do země zatloukl kůl a prohlásil: „To je moje!” Nestalo se, a proto se lidé začali mlátit po hlavách, vystavěli si vysoké zdi s žiletkovými ploty a umístili kamery tam, kde ještě nebyly. Zatím se ještě neobjevily na stromech na Šumavě, i když určitě tam se také objeví u jisté podzemní vily v ceně desítky milionů… Autor náhubkového zákona, co před volbami sepsal a vydal několik pohádek pro děti, kupodivu v normálním řádkování, bude určitě jako vyjednávač pana Čistého muž na svém místě. Nakonec umí dobře opisovat rigorózní práci s řádky daleko od sebe. Leccos o tom vědí na úžasném Oxfordu, ale v Plzni.
   Lidé nedali na slova F. Rabelaise, a tak po zatlučení prvního kůlu do země se do sebe tvrdě pustili. Po mečích přišly flinty, pak ze zemského povrchu zmizely stovky Lidic, jakási bomba zničila Hirošimu, tryskající ropa v Mexickém zálivu ničí naše místo k přebývání. Kmotři už nikdy nezmizí. Spíše naopak. Přijdou s dalším rabováním, betonováním, stavěním ocelových sloupů s cedulemi, co zakrývají výhled na zbytky krajiny. Člověk si totiž nedokáže sám sobě říct, že mu mnohé již stačí. Nakonec i čisté se časem vždy umaže. Ne každý dokáže špínu vyprat, proto ji hodí před vrata jinému. Špinavé prachy se přece jen perou snadněji
   a zvláště tam, kde zákony jsou shovívavější k parchantům.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)