Vždy když jdu z plaveckého bazénu AXA na autobus, udeří mne do očí výzva na reklamním sloupku: Troufni si na jemnost! Doba nabádá k výskokům, chytání pod krkem, broušení drápů orlích i myších, kladení ok a pastí, které už ani nepřikrýváme chvojím.
   A přece je tak jemné jméno vsi poblíž Benešova – Chvojen. A jemný žloutkový krém ve věnečcích v benešovské cukrárně, kde se ještě sedí na červeně polstrovaných židlích z dob mého dětství. A ještě i dnes žijí jemné holčičky a chlapečci s culíky nebo ježkem. Holčičky, které hrají na piano nejen Šepot květin, nebo umí naladit housle, chlapečci, kteří unikli počítačovému střílení, sbírají třeba nádražní znělky, zkoušejí zadout do lesního rohu, malují, čtou Grina. Když z toho nevyrostou, co s nimi bude, čím se uživí, ptají se zoufalé matky, jejichž matky dřív s pýchou odháněly od dveří spolužáky: „Nerušte, Kája teď zrovna skládá…“
   A ještě někde žijí jemní staří lidé – jako staleté karmínové brože na šatech. „Uhni dědku a neříkej s dovolením, já jsem zvyklej, když vystupuju, říkat pardon!“, zaslechla jsem dnes ve stopětatřicítce. Starší pán ustoupil mladíkovi v saku a kravatě, v očích strach. A v dlaních sevřel jemnost – opeřence, který je ohroženým druhem.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)