Pomalu, ale jistě se nechtěně dostáváme do středu víru velmi nebezpečných událostí, ohrožujících životní jistoty našich domovů. Stále provokativnější chování pravicových politiků a jejich nohsledů je dokladem pravdivosti teze, že demokracie bez společenské a morální odpovědnosti je podvod a lež.
   Prohlubující se rozpor slov a činů se plně týká zejména mediální i kulturní oblasti. Mnohé z nás vyvedla naprosto z míry květnová slavnostní mše za česká média v katedrále sv. Víta na Pražském hradě, včetně vysokého ocenění zásluh televizních pracovníků »v boji za svobodu a demokracii«. Přitom máme početné zkušenosti s nervy poctivých lidí drásajícími, veskrze štvavými, nepravdivými či hrubě zkreslujícími komentáři i množícími se »dokumenty pravdy«, které ji ve svých důsledcích poškozují i deformují. Zlobně až nenávistně pošlapávají nedotknutelný odkaz více než 360 tisíc obětí válečně apokalypsy.
   O pouhém divadle, předvedeném mj. i generálním ředitelem ČT Dvořákem s jeho přijetím hostie z rukou arcibiskupa Duky určitě bez předchozí zpovědi, svědčí jeden z řady posledních příkladů. S upřímnou radostí a souhlasným obdivem jsem v 21. čísle týdeníku Pohoda četl úvahu o vzácném umělci L. Munzarovi, který více než 30 let patřil k oporám Národního divadla v Praze. K odchodu z této první scény říká: »Nechtěl jsem hrát divadlo s lidmi, kteří tam přišli, protože jejich názory byly diametrálně jiné než moje… Můj vztah k tomu divadlu byl obrozenecký, národovecký a oni tam začali hrát jako ve sklepním divadle. Národní divadlo není jen ta budova, to je součást kulturního dědictví. Jestli někdo tradici ironizuje a posmívá se jí, posmívá se předkům.«
   Jeho největším hereckým úkolem (podle autora úvahy) v 80. letech byla titulní postava Jakuba Cirkla v seriálu Synové a dcery Jakuba Skláře. Toto dílo vyplynulo z náhodného setkání s Jaroslavem Dietlem, který panu Munzarovi slíbil napsat velkou seriálovou roli. Přestože seriál mapuje na pozadí osudů velké rodiny dějiny dělnického hnutí v průběhu šedesáti let, není nijak markantně zkreslující a s mistrovskými výkony i ve vedlejších rolích patří k nejlepším Dietlovým počinům.
   »Na seriál rád vzpomínám a jsem vděčen za tu příležitost«, říká herec, který byl také průvodcem např. cyklů Rozhlédni se, člověče, Paměť stromů a Zpět k pramenům.
   O to víc mě v následujícím 22. číslu Pohody dopálila (slabé slovo) záporná odpověď ČT na dotaz pana Ladislava Uhra z Benešova, týkající se možné reprízy zmíněného seriálu.
   Pánové a dámy ve vedení ČT, styďte se! Jak dlouho ještě budeme nuceni jako plátci přihlížet vaší svévoli, dekorované licoměrností a pokrytectvím, byť ovívané vůní kadidla?
   Pane Munzare a paní Hlaváčová, náš trvalý obdiv a hluboká úcta! My nezapomeneme…

   JAROSLAV BRYKNAR, Rudník




Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)