Knihu FOTOŘEČIŠTĚ 2 napsal a svými fotografiemi vyzdobil člen Unie českých spisovatelů František Dostál. Píšící fotograf a fotografující spisovatel předkládá čtenáři soubor textů a snímků ze své literární a fotografické dílny. Knihu vydal letos vlastním nákladem (96 stran) a kresbami ji vhodně vypravil Emanuel Holý.
   V zajímavé a nejen autobiografické knížce Dostál »polidštil obyvatele velkoměsta směrem k humoru a melancholii«, jak o jeho umění napsal Bohumil Hrabal v r. 1982.
   František Dostál, jak sám přiznává, si fotografiemi »propletl život«, přísahá důsledně na realistické záběry. Jeho kniha je přirozenou symbiózou slov a snímků. Zatímco ve svých esejích mimo jiné kritizuje povrchnost a nezásadovost našich politiků, jeho fotografie - v kontrastu s tímto nám odcizeným světem - jsou sympatické a milé a jak sám Dostál píše - představují »zastavenou poezii«. Jsou to emotivně silné výpovědi černobílých obrazů ze života všedních lidí všedních dnů, kdy fotografující umělec zachycuje nejen exteriéry mozaiky našeho okolního každodenního světa, ale i interiéry fotografovaných postav, a jak sám autor sděluje »stav duše«.
   Dostál představuje i etický imperativ své doby a v textech Fotořečiště důrazně odsuzuje vulgaritu dneška. (Ale nečiní tohle pravidelně a kategoricky i ve svých fejetonech na stránkách Obrysu-Kmene?)
   Dostál sděluje čtenáři zcela pregnantně: »Fotograf, i když nefotí, setsakramentsky vidí.« A protože je Dostál i novinář a spisovatel, má vedle fotoaparátu k dispozici i statečné pero, jímž pranýřuje nešvary, které vidí kolem sebe a ironizuje hlouposti mocných. A tak kritizuje »prezidenta, hradního klimatologa« a neodpustí si slova, že »šéf vlády nemiluje fotografy, na které vyplazuje jazyk a kope jim do automobilů, a na lidi, s kterými má řídit zemi, vztyčuje ukazováček...«
   Fotořečiště 2 je přepestrá mozaika nejrozmanitějších příběhů ze života současnosti i z historie. Přináší zajímavosti o známých fotografech, vzpomínky na spisovatele, vyznání fotografa stran jeho tvorby, reminiscence na řadu spoluvrstevníků a drobné příhody, které napsal do Dostálova životopisu humor - a to i ten černý.
   A znovu čteme Dostálovo krédo, že coby fotograf »patřil jen mezi patrioty Prahy a měl slabost pro obyčejné lidi«. A tak zatímco se na jeho snímcích objevují neznámé, anonymní tváře, jakožto novinář a spisovatel je Dostál věcný a nekompromisně adresný.
   Dostálův umělecký rukopis je vlastní a nezaměnitelný. Je to pohled humanisty a realisty, kritického, moudrého a skromného člověka, který fotografií i slovem vydává nezkreslené svědectví o naší podivné, rozpolcené době a bojuje svým uměním proti globalizujícímu odlidštění a odcizení společnosti.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]