Nakladatelská a vydavatelská agentura NAVA Plzeň v první polovině roku vyslala na knihkupecké pulty v edici kriminálních příběhů sbírku povídek VRAH NA PÁTÉ KOLEJI. Autorem je František Uher (nositel Ceny UČS a Daniela Strože) z Havlíčkova Brodu, jehož není třeba nějak zvlášť představovat, čtenáři tohoto žánru jistě znají jeho Mrazivé hlubiny (Oftis Ústí nad Orlicí, 2007), Smrt na okraji města (Nava, 2008) a troufám si tvrdit, že jeho autorství poznali i v románech z Egypta Pašeráci z Alexandrie (Akcent Třebíč, 2007) a Mlčící poušť (Akcent Třebíč, 2008), které zveřejnil pod pseudonymem Sinnuhet Zaki, což je současně i jméno „jeho“ soukromého detektiva. Nepochybuji o tom, že je čtenářské obci známo, že Uher je i výrazný básník a aforista a není tajemstvím, že právě tyto okolnosti mají výrazný podíl na stylu, kterým píše i své detektivní příběhy.
   Sbírka šesti povídek, o které je řeč, jich obsahuje šest (Interval rozpadu, Princip sněhové laviny, Muž, kterého vydala řeka, Zahoďte tu zbraň, Odpověď neznámému, Vrah na páté koleji). Rozhodně nemám v úmyslu vykládat obsahy jednotlivých povídek, to se v tomhle žánru pochopitelně nedělá, abych neprozradil to hlavní, co čtenáře přitáhne ke čtení napínavého příběhu. A že Uhrovy příběhy napínavé jsou, je nesporný fakt.
   Případy řeší – z předchozí autorovy tvorby nám známí - kriminalisté inspektor Čemus, Just, Plevák, v poslední povídce se objeví kriminalistický novic doktor Bulín. Zdá se, že je chytrý, ale ještě ho ledacos vyvede z rovnováhy. Uvedeným kriminalistům zdárně sekundují policisté nadporučík Mašek, svérázná nadporučice Slámová, podporučík Kmoch a další. Všichni svádějí (někdy až donkichotský) zápas s kriminálními živly s plným nasazením – cituji autora: Nízké stavy u všech policejních útvarů znamenaly práci od nevidím do nevidím, někdy ještě déle, s tím narůstala únava a s únavou skleslost, mizerná nálada, možnost přehmatů, omylů, přehlédnutí. Mluvilo se o racionalizaci, ta však nikdy není nic jiného, než snaha zaplatit za větší penzum práce menší množství peněz. Policie se stávala terčem kritiky, aniž by někdo přiznal, že chyba není jen v řadových policistech, ale především v systému.
   Uher z těchto myšlenek poctivě vychází a v jistém smyslu, bez okázalých proklamací a glorifikace činů, mužům zákona při jejich těžkém údělu fandí. Ale je tolerantní i k jejich protivníkům, nikoliv však proto, že by je litoval či omlouval, prostě se snaží pochopit, proč se na šikmou plochu dostali, jaký je k tomu vedl motiv. Tento přístup prózy aktualizuje, nemáme pocit, že nás autor jen krok za krokem vede napínavým příběhem k pointě, ale je nám jasné, že příběh se odehrává ve žhavé současnosti.
   Knihu Vrah na páté koleji doporučuji k přečtení, rozhodně nepatří mezi běžně produkované krimi.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]