14. července slaví Francouzi státní svátek. Již po roce 1789 byl pád Bastily spojen s oslavou svátku Národního sbratření v duchu hesel Svoboda a Bratrství. Rovnost si měli svobodní občané připomínat 10. srpna vyhlášením republiky, 21. ledna popravou krále a 31. června porážkou Girondy. Závěrečné datum, tehdejší 9. thermidor, dnešní 28. červenec, není již pamětihodné. Nám se však dnes toto období jeví jako nejpozoruhodnější i aktuálně varující. Připomeňme si tedy, za jakých politických poměrů Velká francouzská revoluce po pouhých pěti letech končila.
   V závěrečné fázi republiky byla jednorázovou likvidací frakcí zběsilých i umírněných umlčena veškerá nepohodlná opozice. Dekrety byly odhlasovávány téměř bez diskuse. Poslanci mlčeli, začala vládní diktatura. Správní orgány byly vyčištěny a složeny ze spolehlivých osob. Nové orgány byly poslušné, ale protože byly složeny z úředníků, nebyly představiteli obyvatelstva. Zůstala svobodná jediná tribuna, klub jakobínů.
   Ale tato tribuna byla velmi přísně střežena a většinu času ji zaplňovali funkcionáři tribunálu nebo správních orgánů. Nová byrokracie teroru zaplavila všechno. Kdo by v klubech zůstal, kdyby se z nich vyhnali úředníci? Základna režimu se zužovala tím více, čím více se jeho moc soustřeďovala.
   Tisk ztratil všechnu nezávislost. Existovaly pouze listy oficiální, které byly více méně subvencované. Mnoho žurnalistů zahynulo proto, že otevřeně projevilo svůj názor. Ti, co zůstali, znali cenu opatrnosti.
   "Revoluce zamrzla," psal Saint-Just. "Všechny zásady jsou oslabeny, zbývají jen rudé čapky, které nosí intrikáni." Takový pohled na situaci má hlava výboru veřejného blaha, orgánu, jenž si vyhradil vytvářet názor vlády a navrhovat Národnímu konventu důležitá opatření. Shoduje se s hlavou Hory v Konventu, Robespierrem.
   Robespierre jako Nepodplatitelný vyhlašuje ještě šest neděl před svou popravou kult Nejvyšší bytosti a nesmrtelnosti duše jako náhradu za náboženství věřícím. A bezprostředně před svým zatčením v Konventu ještě odsuzuje kliku podvodníků a kořistnických teroristů, ale odmítá jmenovitě konkretizovat. Znají přece jeho zásadu: "Je nepolitické, co je nemorální, a je kontrarevoluční, co je korupční." Při zatčení už jen uzavírá: "Republika je ztracena, lupiči triumfují."
   Zatčených se ujímá pařížská komuna. Konvent postavil vzbouřence z komuny mimo zákon. Na výzvu komuny poslalo zatčeným na pomoc jen šestnáct ze čtyřiceti osmi pařížských sekcí a ozbrojenci se bez vedení rozešli. A tak pařížská komuna podlehla bez boje. Ještě týž den večer byli Robespierre, Saint-Just s dalšími dvaceti bez rozsudku popraveni.
   S Robespierrem hybná síla revoluce definitivně zanikla. V následujících stoletích se bude revoluční hnutí dovolávat masové podpory a vždy znovu se vyrovnávat s Robespierrovou otázkou: "Jaký význam má pro nás vítězství nad králi, jestliže nad námi vítězí špatnosti, které nás dovedou k tyranii?"
   Čtenáři napoví porovnání kruté francouzské revoluce s poměry ať už před, či po naší revoluci něžné.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]