Ne tak dávno vyčetli režimní spisovatelé Evě Kantůrkové cestu do Číny. Inu, do Číny se tlačí podnikatelé i podnikavci celého světa, srp nesrp, kladivo nekladivo, pěticípá hvězda nepěticípá hvězda... Soudobý český mozek a potažmo česká kniha nejsou nic jiného než zboží a pracka čínského trhu má se ku pracce českého trhu asi jako náměstí Nebeského klidu ke Kozímu plácku. Peníze všech zemí nesmrdí, naopak, čím více se jich sejde, tím silněji voní.
   Eva Kantůrková nicméně pocítila morální povinnost nějak svůj ideový poklesek odčinit. I vydala se na komunistickou Kubu, na níž je ovšem pracka trhu zakrnělá.
   A vida, hned zahudla v Literárkách na docela jinou notu! Kuba je "bolák na mapě světa" (má asi na mysli vřed Quantánama), havanské ulici mají "otřesné kouty", až se je "styděla vyfotografovat", dokonce se pustila na tenký led Sibylin: "V jednom pohledu jako byste obsáhli vše: i sesuv režimu blíž k smrti, i marný způsob, jak rozklad překrýt. Slova už tu neznamenají nic, byť pokoušená po mnoho hodin, fakta se dobrala vlastního jazyka. Kulturní dědictví tu nepromlouvá patinou věků, neobdivujete tu slavné trosky ozkoušené dějinami. Čas zkoušek se tu počítá na necelých padesát let, zmar nepřichází zvenčí, hodiny tikají zde, na těchto havanských ulicích."
   A pak následuje už jen směska polopravd a vyložených lží. A ještě něco: obsedantní blábolení o žebrácích.
   Ti totiž Kantůrkové učarovali. Asi se rozpomněla na svoji lepší minulost, kdy věřila, že do socialistické země žebráci nepatří. Nepatří, ale co se dá dělat. V zemi ekonomicky i politicky sevřené ze všech stran žel i žebráci jsou možní. Jak by asi vypadalo "Česko", země, do které se dováží už všecko kromě kurev, po pouhý týden trvající blokádě? Ukousali bychom si nehty, sedíce v náhle nepojízdných kraksnách!
   Eva Kantůrková zřejmě neví, co s penězi. Pokud ji tolik zajímají žebráci, stačilo by přece sjet na Wilsonovo nádraží, vždyť už má taky právo na důchodcovskou jízdenku! Tam - na okraji (nebo v hloubi, ale to bych neradil) Sherwoodského lesa - by se mohla dosyta pokochat pohledem na žebráky všech ras a vyznání. A nejen pohledem, nýbrž také čichovými, případně hmatovými vjemy. Večer by poděkovala Pánubohu, že svůj reportážní pobyt přežila ve zdraví, neokradena a nezmlácena. Pak by se mohla vrátit do svého aseptického konzumního světa, kde je k dostání všecko a nic, do neobarokních škatulí obehnaných zdí, do skanzenu vymydlené buržoazie, kde se nežebrá, kde jsou kapsáři vyhubeni jako indiáni v Americe, protože se tu krade výhradně ve velkém.
   "Kuba čeká i na smrt i na znovuzrození," zaprorokovala si bývalá bigotní stalinistka, o jejíž bigotnosti pamětníci vyprávějí neuvěřitelné legendy.
   Je s podivem, jak si věštkyně ve svém tranzu neuvědomují, že i ony, ostatně jako vše na světě, se sesouvají ke smrti, a ta už si je srovná! Ale že by právě jim poskytla výsadu znovuzrození?
   O čem asi budou jí chystané ceny Vladislava Vančury?
   Nová, nová, nová je hvězda komunismu a mimo ni není modernosti!
   Stará, stará, prastará je star kapitalismu, není už ani in, ani trendy a nepatří jinam než na smetiště!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]