Saint Michel
   RUT SIDONOVÁ

   Na proutěné židli
   u kulatého stolku
   s výhledem na fontánu Saint Michel
   sedím a píši pohlednice.

   Otci, synovi, dceři a bratrovi.
   Jeden pohled zbývá.
   Známku nalepím i na něj.
   Na někoho důležitého jsem zapomněla.

   U vchodu do metra
   se už dlouho loučí dvojice.
   Ještě se nerozloučili.
   Znovu jí políbil
   zase se vrátila
   smějí se loučení.

   Nemůžu si vzpomenout
   kdo je v mojí hlavě
   tak hluboko utajen
   a já mám pro něj pohlednici.
   Kéž by tu byl se mnou.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]