Daleko můžeme jít jen tehdy, když víme, kam vede cesta
   Oliver Cromwell

   „Jak se rodí bestseller?“ „Nevím,“ říká… „Pokaždé jinak,“ dodává. „A někdy i dost kuriózně, že by vůbec nikdo nikdy nečekal, že právě tak je možné zrodit bestseller. Například pro mne je bestsellerem Rampa, jeho dílo, samozřejmě. A Paul Brunton. A Bubák! Ten z Pardubic, co rád cestuje a na cestách rád fotografuje. A když si náhodou usmyslí, že svoje fotografie ukáže lidem na výstavce, ani neví, jak dělá dobře. Já na té výstavce překrásných fotografií v L. B. byl nejmíň pětkrát. Ano, tak častokrát se já vracím k bestselleru: K Bubákovi, Ing. Oldřichu Bubákovi!
   On totiž ví, kam vede jeho cesta. Proto došel už tak daleko. A proto ještě hodně daleko dojde. Nebo dojede, nebo doletí. Bestseller… Jak já říkám.
   Kde jinde bych se dozvěděl, že nejfotografovanějším přírodním skvostem ve státě Utah je křehký oblouk z národního parku Arches. Anebo že v tomto státě USA bizoni nedají spát našemu cestovateli a probouzí ho svým funěním. Že v indiánském státě Wyoming je Yellowstonský národní park jsem věděl. Ale vůbec nic jsem nevěděl o Ďáblově věži. Proč zrovna ďáblově? Má něco společného s ďáblem? Však se na tu věž podívejte… A na Manhattan v New Yorku. A na Monument Walley v Arizoně. A v Kalifornii na Sekvojový národní park… Ano, v Kalifornii kromě vynikajících jablek rostou i sekvoje, určitě o něco déle nežli ty jabloně. „Jak chutnají kalifornská jablka? Pane cestovateli. A přivezl jste si kousek sekvoje domů?“ No jo… ale tahat se s kouskem sekvoje třeba do Puerto Rica anebo na ostrov Martinique a tam ho ukazovat třeba bezzubé indiánce nebo na Velikonočních ostrovech sochám maoi… Co by tomu řekla bezzubá indiánka, si dovedu docela dobře představit: bezelstně by se smála právě jako na té fotografii. Ale co by na to řekly sochy maoi? Samozřejmě, že by řekly, ale nechaly by si to pro sebe. A proto o těch sochách nevíme zhola nic. Ani pan Däniken o nich neví. Ani Pavel Pavel! Ani cestovatel Bubák! Ani prezident Havel…
   Přes Patagonii, která je v Argentině, se dostáváme do Mongolska, kde v jurtách bydlí Mongolové a na koních jezdí rozlehlou stepí, asi proto, aby unikli před bubákem jménem Olgoj Chorchoj, asi proto, aby oslavili svátek Nadom, který rádi slaví ve stepi při jakémsi boji, který neunikl fotoaparátu cestovatele Bubáka. Ne, v Patagonii bych nechtěl bydlet ani náhodou. To už je lépe v Nepálu, v Kathmandú, u svatých mužů. Ale tam to znám, tam jsem byl už dávno s panem Thomou v neděli odpoledne s Kamerou na cestách. No… a odtud je to kousek do Kambodže na Angkorvat. To je buddhistický chrám, přátelé. A vidět buddhistické chrámy kdekoliv na světě přece stojí za to! I v Kambodži. I v Thajsku v Bangkoku. I v Barmě v Baganu. Tam můžete navíc vidět i slepou žebračku se svým malým průvodcem. A v Amarapuru můžete vidět nejdelší teakový most na světě, dokonce dvakrát: jednou doopravdy ten skutečný a podruhé ten neskutečný jako odraz ve vodě. Oba jsou stejné. Ing. Bubák je přece vynikající fotograf. A nefotografuje jenom pagody, národní parky a bezzubé indiánky. Nebo svaté muže pomalované dožluta a dočervena. Fotografuje také i mrakodrapy, tedy v New Yorku, ale i ty v Singapuru, dokonce v noci. K nepoznání od těch amerických. Ale i ty v Hong Kongu, ve dnech s bárkou…
   Tak takový to byl můj bestseller… Lepší neznám!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]