Jakápak humoreska, řekne si někdo, vždyť se jedná pouze o až příliš suchý popis reality. Tak třeba na jednom reklamním sloganu si můžeme přečíst: „Rozumíme si.“ Ten, kdo si s námi rozumí, je jistá banka s anglickými písmeny v názvu. V témže čase zase plakáty hlásají do světa, že stejná banka finančně podporuje turnaj hráčů v golfu. To jsou ti, jejichž každičká golfová hůl vyjde na pár tisícovek. Někdy ji lze zakoupit i z jednoho měsíčního důchodu. Rozumíme si prostě skvěle s hráči, co se z celého světa sjedou a mají pak alespoň na sodovku. Zřejmě i někde tady lze vystopovat počátky krize světa. Chamtivost bývá její rodnou sestrou.
   Jiný deník si zase připravil další humoresku, při níž se opět nedostavuje úsměv. Zveřejnil totiž elaborát o finančním počínání našich poslanců a politiků. Mnohem kurióznější však byly odpovědi některých z nich. Dávali jimi občanům jasně najevo – nestarejte se! Jeden z poslanců v souvislosti s majetkovým přiznáním hovořil až příliš zřetelně: „Tohle přece není o tom, jestli jsem poslanec. To je o nějakých příležitostech a možnostech.“ Skvělé, že? Jako by nám voličům říkal: „Já tu šanci k obohacování mám, a tak co je vám do toho!“
   To zase několik snadno zapomenutelných poslanců nad rámec svých starostí o běh státu zřejmě ve volném čase podalo stížnost k Ústavnímu soudu ohledně smlouvy pojmenované po hlavním městě Portugalska. Hradní klimatolog byl určitě jednáním svých bývalých soukmenovců, mezi nimiž odmítl už déle setrvávat, upřímně potěšen. Jako poslední v Evropě svým podpisem smlouvy na sebe opět upoutá pozornost, a poté rozhází své baziliščí úsměvy na všechny strany. Možná si pak zajede i mimo rámec filmové přehlídky v Karlových Varech do lázeňského města ochutnat boršč. V Brně zase existuje šance pozdržet vyhlášení práva šária…
   Další ze snadno zapomenutelných poslanců, co pobíral po dvacet let určitě almužnu, aby si mohl dát alespoň levnější kávu v poslanecké jídelně, nyní zatoužil po postu náměstka na kterémkoliv ministerstvu. Myslím, že to byl snílek Jan Amos Komenský, kdo chtěl navýšením vzdělaností odstranit válečné střety. Příslušnost k politické straně rozhoduje a znalostí netřeba. Byl jsem to přece já, co novinářům náhubeček nasadil. Vždyť ti by mohli zase psát o našem stranickému pokladníkovi, co kdysi dostal podmínku. Já jim dám klid v duši, pisálkům a fotografům, co fotí našeho šéfa! Pardón, tu jeho hlavu praštěnou kamenem jsme si nafotili sami! Osm let vězení pro vás novináři zatracení, a třeba i pět milionů pokuty za vaše nepřístojné psaní! Za vraždu se sice tolik let často ani nefasuje, ale co naděláš.
   Svého času, přesněji za povodní v roce 2002 v Praze, jeden z magistrátních všehoznalců do éteru sděloval, jak si to vodní přívaly před městem určitě rozmyslí a všude zapanuje pohoda. K výrobě a pouštění papírových lodiček na vodní hladině v metru se už nedostavil, ale partaj ho stejně vykopla do výšin ke hře se statistickými čísly. Nu což, řekl by si leningradský listonoš, jsem tu u vás doma. Ne, nepadlo zde v bláznivé humoresce žádné jméno, ale připomenu slova dnes už nežijícího Tomáše Bati, byť ta byla vyslovena v jiném čase, ale mnohé z nich nevybledlo dodnes: „Příčinou krize je morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvyklí říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání.”
   Humoreska nepředstavuje nikdy zmatek. Má jen malinkatou možnost ve spojení s nadhledem a ironií ukázat na naši malost a hloupost. Lze vůbec ještě někoho v tomhle bláznivém světě vychovat ke skromnosti, pokoře a úctě k druhému? Mrazí mě v zádech, že člověk už tohle nikdy nedokáže.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]