Jak bych
   vysvětlil panu Kalouskovi, co je to
   KONCENTRÁK
   (když je tomu dobrému muži s pečlivě seriózním držením lícních svalů prý sice velice líto každého lidského života, nicméně bratři Mašínové přece stříleli a zabíjeli, když utíkali "z koncentráku", jímž tehdy podle pana Kalouska údajně byla naše země a celý komunistický blok, takže..., jen ať si to divák domyslí sám)?

   No jak! Jednoduše. V hypermarketech už je nebo jistě co nevidět bude k mání stroj času a nebude problém se složit, jeden takový tomu milému muži darovat, aby se sám mohl jít na vlastní oči a kůži přesvědčit, jak to v takovém koncentráku vypadá, tedy vypravit se napřed do koncentráku nacistického a pak do naší země, která podle jeho mínění byla v době útěku bratří ve zbrani koncentrákem taky. Možná by sám postřehl, a co postřehl, dokonce i uznal aspoň nějaké bezvýznamné rozdíly, pokud by svůj pobyt v zařízení SS ve zdraví přežil a pokud by potom zažíval děsná příkoří, jichž bylo za první pětiletky u nás skutečně mnoho: otravná školení, schůze, brigády, nehledě na to, že se dbalo na to, aby každý buď studoval nebo pracoval a nežil jako příživník ostatních. V lágru pod dozorem SS by se mu sotva dostalo nějakých úlev, i kdyby tam vykřikoval právě to, co dnes hlásá tady, že totiž komunismus je horší; vůbec by mu za to nepodstrojovali a ani by nedostával dvojité porce šlichty, měli by to za neuvěřitelnou hloupou a taky drzou provokaci poťouchlíka, s jakým by se vůbec nepárali. A tak by si možná všiml, že např. v Sachsenhausenu byli stejně jako v padesátých letech u nás vysokoškoláci, ale že tam nestudovali, nechodili na fakultu, ale do nejtěžší dřiny, místo studentské koleje měli třípatrové palandy se slamníky, místo málo vlídných vrátných na koleji bdělé muže SS, kteří byli zosobněná vlídnost sama, místo povinného chození v průvodu na prvního máje den co den dvakrát poklusem na apelplac. A že tam jaksi neexistovalo zajít si po práci třeba zaplavat do řeky a večer do divadla nebo do kina. Taky by to byla pěkná legrace vidět a slyšet pana Kalouska, jak přesvědčuje absolventy toho či onoho nacistického koncentráku, že země, která se někdy hodně nešikovně pokouší o vybudování sociálně spravedlivé společnosti, je vlastně koncentrák; jistě by mu k tomu leccos řekli a jemu by snad došlo, že třeba z nacistických táborů se prchalo (až na výjimky katastrofálně neúspěšně), když už člověk nemohl pasivně čekat, až přijde o život, což tam hrozilo doslova na každém kroku, a když měl aspoň mizivou naději, že se mu útěk podaří, a ne proto, aby měl život snadnější, sladší a aby si případně, když se mu zachce a když (taková maličkost) taky bude na to mít, mohl na víkend zaletět na Havaj.
   Ale kdoví, panu Kalouskovi by možná nepomohl ani stroj času. Ví své. Ví, že taková silná slova o čtyřiceti letech úpění za bolševika se nosí. A doufá, že na jeho silácké cejchování za hranicemi elementární soudnosti přece jen někdo dá; a to nikoli jemu za ucho.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]