KAREL BOUŠEK
Sen
Pařáty to zatíná až hluboko do masa
Pláč? Zjevný sentiment...
Pro zkušené trochu přec jen málo
Na dnešek v noci se mi zdálo
Že jsem zapomněl všechna jména
Že za mnou přišla neznámá mladá žena
A začala se svlékat Byla celá popsána čísly
Jak soudní dokument s razítkem
S úsměvem mi prozradila: Žena nejsem
Mé jméno je Sen... Kůň nás čeká venku
A bát se nemusíte Jsem tu bez lasa
Pozdně noční
Chuchvalce z modři
A střípky stříbrné
Máš toho plné oči
Tma nás tak snadno neopouzdří
Tma nás i něhou zahrne
Co se v ní děje to záhy skončí
Tmu světlo brzy předhoní
Nebeské vozy jedou bez koní
Noc k tomu mlčí jak oněmlý kočí
x x x
Oněmlé ticho
Čím dále tišší
To ticho z nás
I hluší slyší
Vzdaluje nám je nepaměť
Ticho čisté jako voda v studni
prosté všeho násilí a běd
Rozlité v nás jak řeka při povodni
Generační
Boj stvořila příroda,
nenávist vymyslel člověk.
(Karel Čapek)
Jsme generace s léty dlouho umlčená
Zapomínaná a obětní - - -
Vzpomínek zdi však nejsou nám stěnou nářků
Po jedné válce zrození vrostli jsme záhy do druhé
Blín za léčivé koření nám byl dán do vínku
Žalostnou že přivolávám vzpomínku na vše co bylo
a mělo býti jinak?
Jsme generací které by rádi pero vzali z ruky
vrtkavé ruce píšící jinakou
Neoslepli jsme od azbuky Cítíme po svém -
a myslíme si svou...
Něco zde po nás navzdor času přece ale zbývá
Nelze to nazvat rozvalinou
Od samotínů je živá naše mluva
již jeden z nás přezval básnivinou
A bez chudých domovy a bez žebráků
též nemohlo být jen samo sebou
Dnes se tu ztrácíme jak ptáci za soumraku
při prázdných slovech
A city - zdá se - že zde kolem na úbytě hynou!
Morália
Buď snášenlivý aby ses hodně o sobě dozvěděl
Buď mravný abys měl vždy čisté svědomí
Buď spravedlivý abys nikomu vědomě neublížil
Buď pracovitý a neporoste na tobě mech už zaživa
Buď učenlivý ale slepě nedůvěřuj žádnému rádci
Buď statečný abys lépe a vědoměji uměl snášet bolest
Buď nezávislý abys nemusel nikomu jenom posluhovat
Buď skromný aby ses mohl radovat i z maličkostí
Buď štědrý aby se ti dostávalo vděku byť třeba jen pocitem
Buď především ale dobrý abys v sobě nikdy nezahanbil člověka!
Pak i tak
Pak -
a každý jinak
Zpíváme si
A vyznáváme jinou
Tak -
jsouce často sami
V sobě i pod nebesy
Travnatou brouzdáme se hlínou
Tak i pak -
buď tu jsme nebo nejsme
Tvář je znak odkudkoliv
Z ulice či v křesle
A srdce je buď hrob -
nebo také jesle
x x x
Než budu na konci zapomenu i na slovo
Dopovědět však chci
poslední hnutí v hlavě
Dívám se kamsi z okna právě
Modré koráby v něm plovou
Nešťastný z toho nejsem
ale šťastný také ne...
V životě bývá člověk špatným hercem
a básníci teprve!
Dobrého je v žití málo
většinou převažuje zlé
Jak se tak dívám -
ty modré koráby jsou celé od krve
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)