KAREL BOUŠEK
Světlo
Nejtěžší břemeno je světlo, které nemohu rozdat.
(Jannis Ritsos)
SVĚTLO si popletlo cestu
Neví teď kudy a kam
V tmě před ním utíkám
K neviditelnému Městu
Popletlo cestu si SVĚTLO
Obloukem dopadá na Zemi
Za dne se s nocí střetlo
A žhne k časům stříbření
Usměj se na svou zem
Usměj se na svou zemi
kdykoliv vzpomeneš...
Je nad poklady všemi
kamkoliv po ní jdeš
Je s tebou jako matka
Buď jejím věrným strážcem
V životních křižovatkách
při ní stůj jako za snem
a v pravdě má být uskutečněn
V tom moři všelidském -
bouřném a bez hrází
S přílivem S odlivem
Pod blesky ve znamení změn
K dění v zamlklé krajině
1
Je díra v botě jak v plotě nůž
Jak hlava o samotě
V životě pád a zrada
Z koruny javora padá
zmoklé a ještě mokré listí
Psi chtějí domů po venčení
i bez kořisti
U plotu prádlo vítr zvedá
Dvorek zmlknul a vichr zatím ztichl
Pár košil spadlo a leží v trávě
jak do vrásek starci právě
při západu když se dotkne vlasů
2
Rány v těle zcelují se dovnitř
Bez jizev nejsou a pomalu se hojí
I na zdech čas je neúnavný mordýř
Sám sebe požírá a vytrvale brojí
Ve jménu trvalého za jeho negaci
Horlitel nešvarů v kazajce svěrací
Přes okna chudiny hrady a po palácích
Kolem střech na zdech loví netopýři
K odpočinutí není téměř kde...
Kdo hledal selanku - tady ji nenajde
3
Vlast ještě neznamená vlastnit
Domov není vždycky místem
kde zrovna žijeme
Rozbité okno můžeme nechat zasklít
I v neklidu máme své právo na klid
Bez vlasti k domovu jen těžko se dostaneme
4
S citem a pro sebe očistné verše píši
TOBĚ je s radostí ze srdce ale dám
Žijeme spolu po léta v nezcizitelné říši
Abych tam nebyl opuštěn a nešťastný a sám
(Verše ze starších rukopisů)
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)