Tak se jmenuje kniha Raula Hilberga, vydaná v edici Historické myšlení nakl. Argo. Autor se zabývá pochopitelně »špičkami« nacistické společnosti, ale sestoupil i o několik pater níže, aby popsal úlohu těch, kteří vlastně takovou katastrofu páchali přímo. K starým úředníkům, kteří se podíleli na vyvražďování Židů, zařazuje již hraběte Johanna Ludwiga Schwerigka; univerzitně vzdělaný muž, ale příliš svědomitý úředník, který udělal všechno proto, aby se plnily zákony a k tomu vedl i rozsáhlý úřednický aparát (150 000 finančních úředníků). V soukromém životě to byl neobyčejně pozorný manžel, otec devíti dětí. A tak bychom mohli pokračovat dál. Autor se zaměřil na lékaře a právníky - i v tomto prostředí byly páchány ve jménu Říše nesmírné zločiny. Jemně odlišuje protižidovskou politiku »satelitních« států; jiná byla například v Antonescově Rumunsku, jiná na Slovensku. Neušel mu ani svět židovských funkcionářů, členů židovských rad. Zaměřil se na uprchlíky, probral psychologický šok, jaký znamenalo všudypřítomné ohrožení a jisté zevšednění smrti. Zajímavě si všímá vztahů mužů a žen, zabýval se dále smíšenými manželstvími, osudy děti a obrovskou dětskou úmrtností. Svéráznou skupinu tvořili tzv. křesťanští židé. Některé oběti se staly privilegovanými, jiné byly bojovníky a konečně tu byli i ožebračení. Zaměřil se na skupinu nepřizpůsobivých, těch, co přežili, svědků, dále těch, co »jen« pomáhali vytvářet teror, ziskuchtivce a zvědavce.
   Velmi zajímavá je kapitola o tom, jak se zprávy o obětech dostávaly ven, třeba i k vládám zemí válčících proti fašistickým státům. Vyskytli se ovšem i lidé nesmírně stateční, o těch se dočteme v kapitole Židovští zachránci. Na perzekuci Židů odlišně reagovaly i různé typy států, od spojenců po státy neutrální.
   Pro českého čtenáře možná bude dost překvapivá kapitolka o úloze římskokatolické církve, kterou je kniha vlastně uzavřena, nepočítáme-li poznámkový aparát. Tento čas byl vyplněn pontifikátem papeže Pia XII., pontifika s těsnými i osobními vztahy k Německu. Hilberg píše o převážně opatrnické politice tohoto papeže, »sedícího na třech židlích«. Nakonec to byli jednotliví kněží, kteří neuposlechli papežových výzev a statečně se pustili do zápasu s fašismem i na straně Židů. Číst zmínky o nich je až dojemné.
   Mnozí vystupovali ve zvláště komplikovaném prostředí, jak nábožensky, tak politicky. Jako příklad je uveden na s. 235 ukrajinský metropolita Andrej Septickyj, původně důstojník rakousko-uherské kavalerie. Vítal Němce ve Lvově, ale pak si uvědomil veškerou hrůzu, kterou páchali »a jeho temperament mu nedovolil zahálet«.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)