Československý zahraniční odboj ve spojitosti se sítí domácí bude ještě dlouho zaměstnávat historiky a publicisty. Kniha Jiřího Šolce se sugestivním názvem PODPALTE ČESKOSLOVENSKO! se tímto námětem zabývá pro léta 1939-1945 (Praha 2005, nakl. Naše vojsko, s. 353).
   Autor popsal výstižně situaci v bývalém Československu po Mnichově 1938, komplikovanou různými zájmy velmocí a prosazováním koncepce obnovení Československa po vítězné válce. K tomu vedla dlouhá cesta, provázená i množstvím omylů a nejasností. Autor se zaměřil především na činnost londýnské skupiny v čele s Edvardem Benešem a dalšími protagonisty, na zřeteli měl však i domácí odbojovou síť. Základní náčrtek rámce těchto aktivit obsahuje již sám úvod, nazvaný Sabotážní organizace domácího odboje. Za největší klad knihy lze označit přehled výsadků ze Západu a vcelku objektivní vykreslení možností jejich působení na domácí půdě. Zainteresované účastníky musely do jisté míry svazovat i zkušenosti z let Velké války 1914-1918, činnost tehdejší Maffie ve spolupráci se zahraničními akcemi. Avšak podmínky v letech 1938-1945 byly zcela jiné, jiný byl i nepřítel.
   Autor neposbíral jen suchá fakta, ale tam, kde to bylo jen trochu možné, snažil se vidět za určitými kroky a činy konkrétní lidi, odvážné, ale i mýlící se nebo sledující své vlastní a omezené lidské zájmy. Jádrem jeho úvah, opřených o zatím neúplné poznání pramenů, je celonárodní povstání. To se připravovalo již na samém počátku války - k 1. září 1939. Náměty pro přímou akci se dostaly do bývalého Československa kuriózní cestou - ukryté v zapalovači (do Prahy je přivezl kurýr Václav Klabík). Volba dvou variant závisela na mezinárodní situaci, přičemž první měla být provedena v okamžiku vojenské porážky Německa, druhá měla dva stupně eskalace a měla být použita v situaci, kdy se obnova Československa bude uskutečňovat za podstatně složitějších a méně příznivých podmínek. Takový stav mohl vzniknout při případném státním převratu v Německu.
   Autor využil dostupného archivního materiálu, memoárové literatury a vcelku střízlivě popsal nastalou situaci. Někdy vznikly i nepodložené fámy, které byly využívány četnými kolaboranty z obce rozhlasových pracovníků i novinářů, Pamětníci oněch časů jistě vědí o útocích na prezidenta Beneše, který prý si zahrával se zbytečnými oběťmi nepředložených akcí.
   Autor nezanedbává ani události na Východě, v SSSR, ale sympaticky nedští oheň a síru na osobnosti oné doby, jak bývá v některých vystoupeních současných publicistů již vžité. Spíše se zdá, že mu jde o akcentování souladu mezi různými směry v odboji. Čteme-li pozorně jeho knihu, dozvídáme se mnoho dosud neznámého z osudů výsadkových skupin a jejich účastníků i o praxi represivních vládních i okupačních orgánů. Někdy byla tato praxe až překvapivá a v jistých případech mohlo dojít i k přežití lidí již obětovaných.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)