(17. 5. 1910 v Chrudimi – 11. 11. 1973 v Praze)
   Opomíjený i zpochybňovaný Ilja Bart, vlastním jménem Julius Bartošek, narozený v Chrudimi jako syn středoškolského profesora, později ředitele reálného gymnázia, vystudoval po maturitě na gymnáziu stejně jako jeho strýc Theodor Bartošek, známý komunistický funkcionář, Právnickou fakultu Univerzity Karlovy (JUDr. 1933).
   V době našich studií jsme se o společensky angažované lyrice, nové poezii osobité polohy, jakou tvořil tento básník, mnoho nedozvěděli, s o to větším zájmem jsem si uchovával informace z jiných zdrojů.
   Nejen do poezie přispěl Ilja Bart. Jako básník, překladatel, novinář i veřejný pracovník zanechal po sobě dílo širokého rozsahu a významu. Už jako sedmnáctiletý vydal pod pseudonymem prvotinu Slunce nad blátivým jarem. V ní začíná odhalovat rozpory života a zároveň se úplně dětsky oddává jeho obyčejným radostem a krásám. V roce 1933 se výrazně zapsal do literatury protiválečnou básní Puška. V mezinárodní soutěži jí byla udělena cena sovětských spisovatelů.
   Po krátkém pobytu ve Francii jako dopisovatel Rudého práva své básnické prvotiny s odstupem času obohatil ve sbírce Španělské rytmy a v prozaické sbírce Kráter se otevírá. Od 30. let 20. století překládal ruskou a španělskou poezii. Ve Španělsku působil v interbrigádě a stal se dopisovatelem Rudého práva. Jako dobrovolník republikánské armády bojoval na aragonské frontě.
   V době německé okupace byl Ilja Bart zatčen, vyslýchán na gestapu, a následně tři roky vězněn. Osobní zážitky a utrpení z výslechů v Petschkově paláci, na Pankráci a v koncentračním táboře Terezín spojuje s těmi historickými událostmi, jež posilovaly naděje vězňů a očekávané osvobození.
   Po květnu 1945 byl zaměstnán v tiskovém oddělení ÚV KSČ v Praze, později pracoval ve Svazu osvobozených politických vězňů, v rozhlasovém studiu v Mostě a jako vedoucí úřadovny ministerstva informací v Ústí nad Labem. Získané zkušenosti uplatnil jako novinář v ČTK, i ve funkci kulturního referenta Ústřední rady odborů.
   Na počátku 70. let vychází sbírky básní Silokřivky a Zrcadlení, na něž už bezprostředně navazuje Bartův básnický epilog Já jsem ten šachový král. Bart, v těchto letech oslabený těžkou chorobou, postižený navíc krutou ztrátou milovaného, mimořádně talentovaného syna a celkovou složitostí společenských zvratů, si ve sbírce Silokřivky nejvíc uvědomuje neodvratnost stáří a blízkost smrti. V závěrečné básni vydaného třicátého svazku básnické, prozaické i dramatické tvorby a překladů Oněměl trubadur zazní z jejího sebeironického přízvuku opět cosi jako moudrost smíření.
   Široce rozvětvené Bartovo dílo vychází z rozverné provokace i mladického okouzlení přírodou. Do své práce umně zakomponoval životní zkušenosti, nespokojenost a neklid z výsledku zápasů za proměnu vztahů mezi lidmi i národy. Jako zkušený světoběžník se zamýšlí nad důsledky rozvoje technické civilizace pro životní prostředí.
   Takový byl život a boj bludného tuláka Ilji Barta – Bartoška.
   V nedávných dnech by se dožil 102 let.

   ILJA BART
   Já jsem ten šachový král
   jenž ztratil všechny figury a pěšce
   na bludném poledníku a zaváté rovnoběžce

   Já jsem ten šachový král
   který věčně sám sebe ztrácí
   v bludišti kombinací

   Já jsem ten šachový král
   který tak vášnivě vlád
   až upad v samomat




Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)