Mahmúd Šukejr se narodil v r. 1941 v Beit Sahúr (ves asi 10 km na jih od centra Jeruzaléma). Absolvoval univerzitu v Damašku, získal titul bakaláře umění ve filozofii a sociálních vědách. Po deset let byl viceprezidentem Asociace jordánských spisovatelů. V současné době je členem sekretariátu Svazu palestinských spisovatelů a novinářů, členem Palestinské národní rady. Střídavě řídil několik kulturních časopisů.
   Psát začal v r. 1961, především krátké povídky a příběhy. Publikoval literární stati v palestinských, jordánských a jiných arabských časopisech. Vydal celkem 22 knih, mezi nimi příběhy pro mládež. Řada jeho povídek a příběhů byla přeložena do cizích jazyků, včetně angličtiny, francouzštiny a španělštiny.
   V Šukejrově tvorbě se věrně odrážejí reality současné palestinské společnosti. Její život je deformován téměř třicetiletou izraelskou okupací, vedoucí k silnému pocitu frustrace a ztráty životních perspektiv. Tyto negativní pocity jsou kompenzovány snovými představami a chimérickými plány, jejichž smyslem je dodat si potřebné sebevědomí a naznačit světu, že palestinský národ má na víc než na strádání v poutech okupace. Do jeho tvorby se souběžně promítají vývojové rysy palestinské společnosti, mající kořeny v islámském náboženství a tradičních předsudcích; jsou však zároveň obrazem odmítání civilizačních hodnot přicházejících z prostředí okupační země.
   Šukejrova povídková mluva se vyznačuje krátkými sentencemi, odrážejícími prosté a přímočaré myšlení a vyjadřování jejích nositelů. Je psána tak, aby byla srozumitelná a blízká především prostému palestinskému čtenáři a jeho kulturnímu rozhledu. Slouží v tomto kontextu jako nástroj procesu uvědomování a národního a kulturního vzdělávání.

   vj


   MAHMÚD ŠUKEJR
   Michael Jackson v našem kraji

   Michael Jackson přijel do našeho kraje a zazpíval několik svých starých a několik svých nových songů. Tenhle nápad pocházel od mého bratrance - setkal se s Michaelem Jacksonem na jeho představení v New Yorku. Jednou večer nám zasněně řekl: "Přivedu Michaela Jacksona do našeho kraje. Přiměji ho, aby zazpíval své songy mladým mužům a mladým ženám v okolí. Vy všichni jste svědky toho, co říkám." Bratrancovi jsme uvěřili. Řekli jsme si: "Zdá se, že má u Američanů obrovský vliv; jinak by nehovořil s takovým přesvědčením." Zdálo se být jasné, že se tato jeho moc upevnila, když ho nevládní organizace, u níž pracuje, vyslala do Spojených států na šestiměsíční výcvikový kurs moderního managementu. Můj nejstarší strýc měl, když se se synem loučil, jedinou starost: "Nevracej se s americkou ženou." Strýc má na ženění s cizinkami velice negativní názor. Má rčení, které často opakuje: "Umaž si tváře blátem vlastní země." O nic jiného strýc neměl starost.
   Bratranec se z Ameriky vrátil s mnoha nápady, z nichž některé byly frivolní. Řekl, že naše okolí posune do epochy postmodernismu. Strýc tomu nerozuměl. Jenom k tomu řekl: "Nechť je Bůh s tebou."
   Bratranec založil výbor pro povznesení našeho kraje a jmenoval se jeho předsedou. Důvěrně sdělil, že do našeho kraje přivede Michaela Jacksona. Někteří místní lidé si začali šeptat: "Ten chlapec má styky." Následně vznikla řada podezření. Někteří říkali, že se za svého pobytu v Americe napojil na CIA. Jiní říkali: "Na CIA byl napojen už předtím, než jel do Ameriky." Bratranec byl zřejmě schopen odejet do Ameriky pouze poté, co CIA schválila jeho bezpečnostní registr. Někteří říkali, že náš kraj navštívil George Tenet a vypracoval zde svůj Plán (který volá po určitém bezpečnostním systému mezi Palestinci a Izraelci), a to poté, kdy se o každé otázce poradil s mým bratrancem.
   Bratranec tomu, co se šuškalo, nevěnoval žádnou pozornost. Řekl: "Přivedu do sousedství Michaela Jacksona, aby lidi obšťastnil a ulevil jejich strádání způsobenému bolestivými krvavými scénami, jaké vidí v naší zemi každý den. Přivedu ho, abych každému dokázal, že nejsme teroristi, protože ten, kdo poslouchá Michaela Jacksona, nemůže být terorista." Všimli jsme si, že naléhá, aby byla řečena poslední věta, jako by chtěl, aby ji slyšel někdo určitý. Říkal to, ať to bylo či nebylo relevantní.
   Můj strýc byl v zásadě proti nápadu přivést do našeho kraje Michaela Jacksona. Strýc zpívání nemiloval, ani nepodněcoval., Říká, že ničí morálku mladých mužů a pokouší mladé ženy, aby dělaly hanebné věci. Od té doby, co k nám pronikla televize, strýček proti ní vede válku. Říká: "Odstraňte tu ďábelskou bednu pryč ze svých domovů. Změní naše ženy v nevěstky." Existují někteří lidé, kteří mu věří a podporují ho, a jiní, kteří si z něj dělají legraci a obviňují ho, že je hlupák a ignorant a nerozumí modernímu světu.
   Bratranec udělal pro návštěvu Michaela Jacksona řádné přípravy. Změnil sál střední školy v divadlo. Vyrobil zvláštní schránku pro ty, kdo obdivují Michaela Jacksona a chtěli by mu napsat dopis. Slíbil, že ty dopisy nebude číst nikdo jiný, pouze Michael Jackson.
   Řada fandů byla nadšena. Napsali dopisy a dali je do schránky. Dopisy napsalo také mnoho fanynek. Všechny dopisy přišly do rukou mého bratrance, který svůj slib porušil. Otevřel jeden dopis po druhém a pečlivě přečetl jejich obsah. Řekl mi o tajemstvích, která byla v dopisech. Řekl, že to udělal proto, aby získal informace o mladé generaci, o jejím způsobu myšlení a názorech na život. Řekl: "Ty dopisy odhalily mělkost těch mladíků, nebo přinejmenším těch, kdo obdivují Michaela Jacksona. Ptají se zpěváka například na jídlo, které má rád. Ptají se ho na poslední vtip, který slyšel. Ptají se na jeho oblíbenou barvu." Přerušil jsem bratrance a řekl: "Tohle je vliv televize. To ale neznamená, že souhlasím s nejstarším strýcem." Chtěl jsem vědět, co si o Michaelu Jacksonovi myslí děvčata. Nemusel jsem čekat dlouho, abych se to dozvěděl. Bratranec mi sdělil: "Představ si, že devatenáct z dvaceti čtyř jej požádaly, aby se s nimi oženil. Pouze jedna naznačila, že by chtěla být jeho sestrou a poskytnout mu lásku a oddanost, které se mu nedostávalo, když o něm v tisku jeho vlastní sestra otiskla nevhodné věci. Jiná se ho zeptala: 'Proč jste si změnil barvu kůže? Co je špatného na černé barvě?' Tři si z něho dělaly posměch a popsaly ho jako nechutného a napsaly, že by mu ani nedovolily, aby jim líbal střevíce."
   Bratranec dopisy zase zalepil, ale tak, že to u některých místních lidí vyvolalo podezření. Vrátil dopisy do schránky a pokračoval v přípravách na vystoupení.
   Michael Jackson vyhověl bratrancovu pozvání a přijel do našeho kraje, aby nám zazpíval.
   Strýc se rozhodl představení bojkotovat. Řekl, že se usadí v místnosti pro hosty a bude recitovat naši poezii. Pod tlakem sousedů však svoje rozhodnutí změnil. Počal myslit na vliv svého syna, který se zdá mít na Američany, ale před sousedy tyto své myšlenky utajil a říkal: "Zúčastním se představení pro spásu našeho kraje."
   Můj strýc není v zásadě špatný člověk. Nikomu neubližuje. Bloudí však, když vanou bludné větry. Stál poblíž většiny politických porážek, které se v zemi udály, ale nikdy se nezapojil tak, aby sám riskoval. Patří k tomu druhu lidí, kteří dávají přednost sedět na plotě. Byla to jeho filozofie v uplynulých padesáti letech, a to přes nějaké serepetičky, které mohly být někdy užitečné a jindy škodlivé. Rozhodl se tedy, že se představení zúčastní, i když hluboko v duši nebyl spokojen. Znepokojil se ještě víc, když uviděl ženy přicházející do haly, aby poslouchaly cizího zpěváka.
   Michael Jackson se objevil na pódiu. Strýc se cítil velice zahanben. Jak sám sobě mohl dovolit, aby šel na představení zpěváka, který má vlasy jako ženská a nosí stříbrné náušnice? Jeho poetický talent zahořel plnou silou. Vstal ze sedadla a hlasitě začal recitovat něco z poezie. Ozvaly se silné protesty. Nikdo v sále na jeho poezii nereagoval. Strýc se rozčílil tak, že zapomněl jednat v nejlepším zájmu svého syna. Zvolal: "Naplít na tuhle dobu. Muž jako žena, Wallah jako žena."
   Kvůli strýcovu výbuchu mohlo představení skončit dříve než začalo. Michael Jackson, syn státu, který kontroluje svět, od mého strýce tento druh agresivity nečekal. Cítil se ponížen. (Chval Boha, jako by rozuměl arabsky.) Vyňal z kapsy svůj mobilní telefon a řekl: "Zavolám našemu ministrovi obrany panu Rumsfeldovi. Požádám jej, aby poslal jeden nebo dva Phantomy." Strýc bláznivě mával holí a křičel na slavného zpěváka: "Vy mně vyhrožujete! Vy mně vyhrožujete!" (Chval Boha, jako by rozuměl anglicky.) Michael Jackson si uvědomil, že čest jeho národa by byla poškozena, kdyby nejednal. Zdá se, že takový scénář předvídal. Vyňal z šatů pistoli a namířil na strýcovu hlavu. Strýc sklonil svou hůl a zamířil ke dveřím, řka klidným hlasem: "Půjdu a provedu svou večerní modlitbu."
   Michael Jackson si svůj triumf vychutnal. Tvář mého bratrance se zbarvila jasnou červení. Zpěvák začal zpívat a tancovat a posluchači tleskali a tančili a těšili se z jeho písní. Bratranec mi důrazně říkal, již s menším rozladěním, že změní náš kraj v ráj postmodernismu.
   Strýc se vrátil o několik minut později. S pomocí přátel vlezl oknem. Vstoupil na pódium zezadu. Přiblížil se k Michaelu Jacksonovi, ale nechtěl jej udeřit zezadu, protože respektuje etiku hádek. Namísto toho mu zařval do tváře. "Braň se, hochu!" Michael Jackson vyskočil jako poděšená opice. Strýc jej zahnal do kouta a zvedl hůl. Zpěvák v poslední chvíli uhnul. Ve svém zděšení zapomněl na pistoli, kterou si dal za opasek. Strýc mu rozhodně nařídil, aby dal ruce nahoru.
   Zpěvák strýcova rozkazu uposlechl. (Chval Boha, jako by rozuměl arabsky.) Strýc se k zpěvákovi přiblížil a vzal z jeho opasku pistoli. Strýc se tím upokojil. Odhodil pistoli a odešel s vysoko vztyčenou hlavou, hrdý na svůj triumf. Bez jediného slova opustil sál.
   Michael Jackson zapomněl na incident , vrátil se na pódium a pokračoval ve zpěvu. Posluchači nadšeně a rozjařeně aplaudovali. Několik dívek vystoupilo na pódium a se slavným zpěvákem tančilo. Mládež radostně tancovala. Michael Jackson zpíval v našem zoufalém kraji jednu písničku za druhou až do rána.



   Šakiřin portrét

   Můj bratranec již posedmé čekal ve frontě před budovou úřadovny ministerstva vnitra na Nábuluské cestě ve východním Jeruzalému, aby si dal obnovit svůj cestovní dokument, bez něhož by nemohl transitovat letištěm v Tel Avivu. Pokaždé přišel v šest hodin ráno, aby opět a opět uviděl dlouhou šňůru lidí, někteří přišli již něco po půlnoci. Příležitostně se obrátil na izraelskou nevládní organizaci, jejíž ředitel udělal výjimku a poprvé i naposledy se případu ujal. Mohl pro mého bratrance sjednat přijetí na ministerstvu, v místě, kde se obyvatelé Jeruzaléma po léta setkávali s tolikerým strádáním.
   Tentokrát přišel můj bratranec na ministerstvo vnitra s větší důvěrou. Chtělo se mu skoro klít, když zjistil, že je uvězněn ve velkém davu lidí, kteří do sebe navzájem neslušně strkali. Málem se dostal do pěstní rvačky s dvěma mladíky, kteří frontu, kde stál můj bratranec, předběhli. Ale vzdal to a nechal je na pokoji. O svém strádání neřekl nikomu jinému, jen mně, protože chtěl, aby si lidé v jeho sousedství myslili, že se před ním žádné dveře nezavírají.
   Strážce stojící za drátěnou sítí zavolal: "Talha Šakira!" Bratranec okamžitě odpověděl: "Tady, ano, já jsem Talha Šakira." Strážce bratrancovi otevřel dveře a ten hrdě vstoupil, závistivě pozorován lidmi, kteří zde čekali po dlouhé hodiny. Strážce chvíli na bratrance čučel a poté se ho zeptal: "Šakira! Vy znáte Šakiru?" Bratranec briskně odpověděl: "Pochopitelně, je to jedna z dcer naší rodiny." Na strážce to udělalo dojem: "Mám rád její písně. Víte to?" Můj bratranec řekl: "Jak bych to mohl vědět? Ale dám vám některé z jejích písní, zaslala mi je před několika týdny." Bratranec si se strážcem potřásl rukou. "Já jsem Roni," řekl strážce. I bratranec se představil: "Já jsem Talha Šakira." Vyšel po schodech nahoru, šťastný, že byl tak přátelsky přijat. Byl vděčný svému dědovi Šakirovi, který se náhodou pyšnil tímto jménem. Jinak by Šakira neměl na svůj osud žádný vliv a nebyl by mohl tak rychle navázat vztah s jedním ze strážců ministerstva.
   Na tomto vztahu bratranec stavěl veliké naděje. Potřeboval služby ministerstva. Tyto služby ale potřebovali i další příslušníci rodiny. "Nepodezřelý" bratrancův vztah s jedním ze strážců (chtěl si být jist, že nikdo neřekne, že má "podezřelý" vztah s izraelskou okupací) mu měl umožnit, aby vypadal jako ten, kdo může pomoci příbuzným. Ti si neustále stěžovali na ponižování, nelidské a špatné zacházení, jemuž jsou vystaveni u hlavního vchodu do ministerstva vnitra.
   Bratranec netratil čas. Jakmile opustil ministerstvo, zašel do nejbližšího obchodu, který prodával kazety a cédéčka. Požádal o nejnovější Šakiřino album. Majitel obchodu mu prodal řadu cédéček a bratranec si je odnesl domů. Po celé hodiny je až do konce poslouchal. Potom řekl otci, že jedna z příslušníků jejich rodiny je zpěvačka. Strýc tím byl deprimován, řekl, že nemůže tolerovat, aby kdokoliv špinil dobrou pověst rodiny nebo o nich říkal něco nepatřičného. Bratranec však strýce uklidnil a řekl mu o strážci Ronim, který má Šakiru rád. (Strýc se po celé měsíce neúspěšně o vstup do úřadu ministerstva pokoušel.) Řekl mu o dobré pověsti, kterou si Šakira získala ve světě zpěvu, a jak by rodina Šakirů mohla z příbuzenského vztahu těžit. Strýc poté zvážil možné výhody této informace. Začal se syna na Šakiru vyptávat, aby tuto informaci zařadil do rodokmenu, který znal jen tak zpaměti.
   Po rychlém zkoumání strýc svým přátelům v sousedství potvrdil, že Šakiřin první dědeček - budiž mu věčná sláva - patřil do rodiny Šakirů. Nepohodl se s bratry o dělení dědictví po jejich otci. Rozhodl se emigrovat do Libanonu, kde změnil náboženství, když se bláznivě zamiloval do krásné křesťanské Libanonky. Oženil se s ní a před tím, než přišel na svět Šakiřin otec, měli řadu jiných dětí. Bez Šakiřiny slávy jako zpěvačky by tato větev rodiny Šakirů zůstala neznámá. Nikdo z našeho sousedství o tom nic nevěděl.
   Když veškeré sousedství začalo o Šakiře hovořit, strýci z toho bylo trapně. Zdá se, že dívka je dokonale svobodná, protože žije v západní části světa ("V zemi, která se jmenuje Kolumbie, pane!" postěžoval si strýc). Kdyby žila v našem kraji, strýc by nedovolil, aby tančila a zpívala téměř nahá! Můj strýc nevěřil, že se Šakira objevuje v televizi téměř nahá. Nedívá se na televizi. Mnoho lidí však mému strýcovi řeklo, že viděli Šakiru v televizi s obnaženým břichem a stehny. Strýc jim naslouchal a neodvážil se je označit za lháře, ale tomuto tématu se tak či onak vyhýbal. Snažil se je rozptýlit tím, že se vracel do krásné minulosti. Vyprávěl jim o odvaze Šakiřina dědečka, jak viděl jednou v noci v poušti hyenu. Nebyl z ní vyděšen. Bojoval s hyenou, dokud ji nezabil, nestáhl z kůže a kůži velmi lacino neprodal.
   Když byl sám, byl strýc ochoten tomu, co sousedé o Šakiře říkali, věřit. Kdyby ji neviděli, jak v televizi tancuje téměř nahá, nehovořili by tak o ní. Řekl synovi o svých utkvělých myšlenkách a někdy Šakiru proklínal. Syn si otci netroufal říci, že Šakira má milostný románek se synem argentinského prezidenta. Kdyby to strýc věděl, sňal by Šakiřin portrét ze zdi. Byl to pochopitelně bratranec, kdo mu ten obrázek přinesl. Vystřihl jej z časopisu, zanesl k fotografovi a požádal jej, aby obrázek zvětšil. Fotograf obrázek zvětšil a bratranec ho přinesl domů. Navrhl, aby jej otec zavěsil na stěnu v přijímacím pokoji. Strýc řekl: "Odkdy věšíme v přijímacím pokoji, který navštěvují lidé ze širokého okolí, obrázky našich žen?" Bratranec diskusi zkrátil a pověsil obrázek na stěnu v jedné z místností pro ženy. Strýc se musel podrobit synovu přání - musel to udělat v naději, že dostane ID kartu na cestu do Jordánska via Allenbyho most. Svou ID kartu, kterou dostal od izraelských okupačních úřadů po jejich okupaci Východního Jeruzaléma, ztratil. Ovinul nicméně rám obrazu šálou, aby skryl Šakiřiny vlasy a její obnažená ramena. Udělal to proto, aby ochránil Šakiru a pověst rodiny před jazyky žen, které příležitostně přicházely do domu (aby jej navštívily a šířily klevety).
   Nebyl to jediný Šakiřin obrázek. Kancelář mého bratrance byla plná obrázků mladé zpěvačky. Všiml jsem si toho, když jsem ho navštívil. Ukázal jsem na ně a podíval se na něj, tiše ho obviňuje, že je pes. Ukázal na ně a podíval se na mne, tiše mě obviňuje, že jsem osel. Řekl mi: "Jsi stále staromódní. Život se změnil. Žijeme v době internetu a inteligentních bomb."
   Sedl jsem si v jeho kanceláři, která je přeplněna moderními přístroji. Naslouchal jsem jeho neustálým telefonním rozhovorům. Snažil jsem se zjistit, co bylo na počítači na jeho pracovním stole, ale ničemu jsem neporozuměl. Čas od času se zasmál a potom na počítač upřeně civěl, zvláště když si chtěl udělat přestávku, zatím co se mnou hovořil nebo se vyhýbal odpovědím na otázky, na které odpovědět nechtěl.
   Bratranec měl další vztahy jako tento. Začal být přesvědčen, že jednoho dne bude mít z těchto vztahů prospěch. Když se rozšířily zvěsti o milostné aféře mezi Šakirou a synem argentinského prezidenta, blesklo mi to hlavou. Bratranec se však díval do budoucnosti. Řekl mi: "Posílím svoje vztahy s Argentinou. Budu se snažit stát se agentem některých argentinských společností. Jednoho dne se možná stanu argentinským honorárním konzulem v arabském světě." Když jsem se tomu zasmál, vysmál se on mně a řekl: "Jsi naivní."
   Bratranec dělá jiné podivné věci. Jednou mi řekl: "Mohu na oběd ve svém domě pozvat deset mužů a deset žen. Nasypu jídlo z prázdných hrnců do prázdných misek. Budou jíst, až budou mít žaludky plné. Půjdou domů s žaludky naplněnými jídlem." Bratranec se chvástá svými mentálními schopnostmi a svým pochopením logiky tohoto století. "Můžeš vytvořit fakta, jak se ti zachce, a současně můžeš o těchto faktech, která nelze dokázat, lidi přesvědčit. Důležité je být chytrý, mazaný a duchaplný." Vyhýbám se tomu, abych se o to s bratrancem sázel.
   Můj nejstarší strýc se vsadil. Byl si jist, že strážce "Roni" jej vezme do přízně. Strýc plánoval, že mu řekne o Šakiřině pradědečkovi. Chtěl mu říci, že tato rodinná větev byla po dlouhou dobu známa svou láskou ke zpěvu a že tudíž rodina nebyla Šakiřiným úspěchem ve světě zpěvu a tance překvapena. Kdyby měl Roni čas, strýc plánoval, že mu bude vyprávět příběhy o Šakiřině pradědečkovi. Strýc uzavřel sázku, že dostane novou ID kartu a bude moci cestovat do Jordánska, aby dostal dočasný pas. Plánoval, že pojede na několik týdnů do Španělska. Strýček si zvykl chvástat se před lidmi, že pojede do Španělska navštívit svou dceru. Protože místní lidé vědí, že všechny strýcovy dcery žijí v okolí, ptali se ho: "Která dcera to je?" A on hrdě odpovídal: "Šakira. Má ve Španělsku pohádkový dům, kde každý rok tráví několik měsíců."
   Strýc se rovněž rozhodl, že pojede do Mexika, aby vykonal pouť, na kterou tak dlouho čekal. Můj strýc se modlí pětkrát denně. Cítí se nicméně vinen, že se v mládí dopouštěl hříchů. Strýc kdysi pracoval v obchodě. Chodíval v době sezóny olivového oleje do jedné z vesnic. Nakoupil padesát kádí olivového oleje, uložil je do skladu, a když z nich bylo sto kádí, prodal je. Strýc dovedl kupce oklamat a oni mu věřívali. Vyprávěl mi o tom, aby potlačil pocity provinění. Řekl: "Pojedu na pouť do Mekky, aby mi Bůh odpustil."
   Strýc se dopustil jiných hříchů. Jednoho dne dopoledne přišla do jeho domu žena prodávající mléko. Otevřel dveře. Líbilo se mu její tělo. Položil na její hruď ruku. Bez dovolení svými prsty stiskl její ňadro. Prodavačka od něj odstoupila a řekla: "Hanba ti. Sprosťáku." Strýc i nyní pociťuje rozpaky. Jak se postaví před svého Boha? Jak bude vypadat, až se jej dva andělé, kteří mají odhalit lidské hříchy, zeptají: "Řekni nám, proč ti prodavačka řekla sprosťáku?" Strýc tvrdí, že tohle jsou jeho jediné hříchy, ale kolují pověsti, že se dopustil mnoha dalších.
   Strýc, i když je opatrný, uzavřel na Roniho sázku. Jednou jsem jej slyšel, jak vyjádřil údiv nad synovým přáním stát se bohatým a slavným. Říkával mu: "Dej si na čas, synu. Pouze hlupáci spěchají." Tentokrát strýc pustil obezřetnost po větru a rozhodl se, že se vsadí.
   Jedno dopoledne šel se synem na ministerstvo vnitra pro svoji ID kartu. Ze zvědavosti jsem šel s nimi. Přišli jsme pozdě, protože si byl bratranec jist, že strážce Roni vyběhne ven, až nás uvidí, a otevře železnou bránu. Přišli jsme k budově ministerstva a jako obvykle stál vně hlavní brány pod pálícím sluncem veliký zástup. Bratranec se podíval skrze drátěný plot a hrdě ukázal na osobu s dlouhými blond vlasy: "To je Roni!" Strýc mu na pozdrav zamával rukou. Bratranec řekl: "Má fofr. Vždycky má kvůli tomu či onomu fofr Počkejme chvilku, až nás uvidí." Strýc se jej zeptal: "Kdy jsi s ním naposledy hovořil?" Bratranec řekl: "Před dvěma týdny, když jsem mu donesl kolekci Šakiřiných písní." Strýcovi se momentálně ulevilo.
   Bratranec se snažil od davu stojícího u hlavní brány odlišit. Stoupl si na špičky. Mával rukou v naději, že ho Roni uvidí. Roni byl zaměstnán, napomínal lidi v davu, naléhali na něj, aby je pustil dovnitř. Bratranec po nějakou dobu přestal mávat rukou a čekal. Rozčílil se, když otec zakašlal, aby mu připomněl, že je stále ještě tady. Bratranec tedy hlasitě zavolal: "Roni!" Ve zmatku jej volal znovu. "Pane Roni. Adon Roni. Adon Roni." Roni se rychle podíval na bratrance a potom zrak odvrátil. Bratranec na něj opětně zavolal v několika jazycích: "Mašlom Kha, Adon Roni. Jak se vám daří, pane Roni? Hallak, já sajjid Roni?" Bylo jasné, že jej Roni slyšel, ale nevěnoval mu pozornost.
   Strýc to nemohl dále tolerovat. Zakřičel: "Chavága Roni, mluvte s námi, chavága!" Na to Roni slyšel. Vyštěkl: "Co chcete? Řekněte mi!" Strýc řekl přátelským tónem plným naděje: "Můj syn Talha na vás volá." "A co chce? Řekněte mi!" Bratranec se široce usmál, aby situaci uklidnil. Ve snaze oživit Roniho paměť, strýc řekl: "My jsme příbuzní zpěvačky Šakiry. Vy jste na nás, muži, zapomněl?" Bratranec využil chvilky ticha a řekl: "Prosím vás, pane Roni, pusťte nás dovnitř." Roni arogantně odpověděl: "Musíte čekat. Nejsem tu pro vás." Potom se k nám bez zájmu otočil zády. Podíval jsem se na bratrance, jako bych chtěl říci: "Pse!" Bratranec zíral na mě, jako by chtěl říci "Osle!" Nahlas jsme neřekli nic.
   Po této příhodě se strýc na tři dny schoval a v té době sejmul Šakiřin obrázek ze zdi. Hodil jej na zem, až se roztříštil na kousky. Strýc se nikdy na pouť do Španělska nebo do Mekky nedostal. Bratranec mi řekl, že půjde za Ronim s kolekcí Šakiřiných písní ještě jednou. Bůh jí buď milostiv.



   Sedadlo pro Ronalda

   Díky svému nadšení pro brazilského fotbalistu Ronalda si Kathem Alí obtíží, které provázely jeho každodenní život, nevšímal. Kathem Alí zbožňuje fotbal, ale většina lidí v jeho okolí se o fotbal nezajímá. Říkají: "Máme mnoho jiných starostí a potíží. Nemáme chuť tratit čas kvůli fotbalu." Kathem Alí si s Ronaldem vyměnil několik elektronických zpráv a potom sousedům oznámil, že Ronaldo slíbil, že ho se svou ženou a děckem na jeden nebo dva měsíce navštíví.
   Lidé v okolí byli zvyklí na to, že jim Kathem Alí velice často vypráví podivné historky, z nichž většina je o fotbale. Poté, co Kathema vyslechl, řekl jeden soused druhému: "Tomu ukecanému taxikářovi nevěř." Nikdo to Alímu přímo neřekl, ale on cítil, že mu nikdo nevěří. Přesto nadále vyprávěl, že Ronaldo přijede.
   Jedno dopoledne se kdosi pokusil sednout si na přední sedadlo Kathemova vozu, ale Kathem Alí nedovolil, aby si tam sedl, a nedovolil to nikomu. Každému opakoval stejná slova: "Tohle sedadlo je rezervováno pro Ronalda." Do města se ale vrátil ve svém taxíku - bez Ronalda na předním sedadle. Nikdo již více nepomyslil na to, aby se s Kathemem Alí pustil do diskuse, ale lidé mu kladli poťouchlé otázky jako: "Kde je tvůj brazilský přítel? Kde je jeho žena a jeho dítě? Kde je Fonaldo?" (Kathem se vždy zasmál a neúspěšně se snažil jméno opravit.) Na tyhle otázky přímo neodpovídal, což se zdálo divné. Každé dopoledne i odpoledne nadále říkal: "Tohle sedadlo je zadáno pro Ronalda." Nikdo se neodvážil něco namítat nebo se jej znovu zeptat.
   Začaly se však šířit drby a šířily se v celém okolí jako oheň. O Kathemovi se říkalo, že rezervuje přední sedadlo svého vozu pro děvčata! Podle tohoto drbu ho někdo viděl, jak se po západu slunce naklání k dívce, která seděla vedle něj na předním sedadle. Nikdo jiný údajně ve voze nebyl. Lidé začali říkat, že Kathem Alí je nemorální, že užívá vozu pro své nekalé chování a že si zaslouží, aby dostal morální lekci.
   Kathem Alí ty drby slyšel. Smál se jim a vydával je za slova nějakého blázna. Každý v sousedství věděl, že Kathem Alí miluje svou ženu. Oženil se s ní dva měsíce poté, co se Ronaldo oženil se svou vysněnou dívkou. Kathem Alí přestal s dívkami flirtovat okamžitě poté, co se oženil, zatímco některým jeho přátelům manželství nevadilo, aby si nedávali s hezkými děvčaty tajná dostaveníčka. Kathem Alí má pevný názor na manželství, podle něhož se "nežeň s dívkou, která ti odpoví na první pohled."
   A takhle se také oženil se svou ženou. Jedno dopoledne do jeho taxíku nastoupila dívka. Byl to jediný jeho pasažér a Alí byl omráčen její krásou. Podíval se zblízka na její tváře, její krk a její prsty. Bez představování jí řekl: "Žádám vás o ruku." Dívka zula botu a praštila s ní Kathema do obličeje. Byla by ho mlátila dále, ale on se jí omluvil. Kathem pak po tři dny pátral, kde dívka bydlí. Když to místo našel, poslal svou matku, tetu a sestru, aby se setkaly s dívčinou rodinou. Měl to být první krok předtím, než požádá o její ruku. Po určitých formalitách přišlo zasnoubení a pak svatba. Kathema nadále bláznivě přitahovala krása jeho ženy. Nikdy nepomyslil na to, aby se podíval na nějakou jinou. Ať to byl kdokoliv, kdo vypustil ten drb, byl to blázen. Kathem Alí nicméně za ten drb zaplatil. Zastavili ho a zbili tři maskovaní muži.
   Nadále rezervoval přední sedadlo svého vozu pro Ronalda a navíc na okna vozu nalepil fotbalistovy obrázky. Krátce nato se v sousedství rozšířil jiný drb: "Kathem Alí skrývá někoho, kdo má podezřelé styky s izraelskými úřady." Ten drb se rozšířil, a když izraelské okupační síly demolovaly tři domy v sousedství kvůli domnělé ilegální stavbě, lidé tomu začali věřit. Uvažovalo se takto: Když místní lidé v okolí podporují jeden druhého a nikdo o svém sousedovi nebo příbuzném nepodává informace, jak jinak mohly izraelské okupační úřady vědět o těch třech domech? Zdálo se to jasné jako slunce. Pochybnosti zesílily, když izraelští vojáci provedli v okolí noční razii a zatkli čtrnáct lidí.
   Iniciativu převzalo hnutí "Akce, ne slova", které bylo založeno o několik měsíců dříve. Hnutí mělo dvacet sedm členů. Jeho vedoucí svolal místní lidi na schůzi. Schůze se zúčastnilo pouze osm osob. Vedoucí hnutí prohlásil hrozivě: "Nechť ten tak zvaný Ronaldo ví, že nikomu nedovolíme, aby mezi nás zaséval neshody a destrukci."
   Kathem Alí opět zaplatil. Zastavilo ho a opětně zbilo sedm maskovaných mužů. Přesto nadále rezervoval přední sedadlo pro Ronalda. Rozšířily se další pověsti, které okolí rozdělily. Jednou v noci nějaký muž na dvoře křičel: "Není toho dost, čím trpíme z rukou izraelských okupačních úřadů? A nyní nám Kathem Alí působí další pohromu." Kolem něj se srotil dav lidí. Hlasitě se přeli, až bylo přijato rozhodnutí vyslat k rodině Kathema Alí delegaci, aby zjistila, jak chce rodina vyřešit věc svého zpozdilého syna.
   Třináct mužů z rodiny pod vedením nejstaršího člena rodiny zašlo do Kathemova domu. Byl to malý dům, kdesi v rohu sousedství, ale byl to domek naplněný láskou. Nawal, jeho žena, právě ukolébala své batole do spánku. Políbila je a řekla: "Opravdu, je přesná kopie Ronaldova syna." Kathem Alí měl z té poznámky radost, i když ji od své ženy slyšel již dvacetkrát. Objal ji, ale když někdo divoce zatloukl na dveře, zase ji pustil.
   Jeho bratranec, řezník, vstoupil do domu a hrubě chytil Kathemovu hubenou ruku. Dal mu na krk ostrý nůž, který užíval k podřezání jehňat nebo k útoku na oponenty v nekonečných rodinných hádkách. Křičel na něj: "Kdo je to Konaldo? Řekni nám, kdo je to Konaldo?" Nawal se snažila manžela před útokem jeho vlastní rodiny chránit. Nepomohlo to. Tři muži ji odvlekli do kuchyni, zakrývajíce jí ústa hrubýma rukama.
   Bratranec řezník opakoval: "Kdo je to Konaldo? Řekni mi to." Kathem Alí zůstával zticha. Nepronesl jediné slovo. Toleroval jejich násilí. Toleroval, že ho bijí do tváře. Toleroval ostrý nůž, který mu mohl proříznout hrdlo. Bratranec řezník řekl: "Poslouchej, já nechci, abys hovořil o tom špinavém Konaldovi, a nechci, abys vůbec zmínil jeho jméno. Slyšíš mě? Zítra ten Konaldo tenhle kraj opustí. Rozumíš?" Kathem tomu nevěnoval pozornost. Potlačil svůj vztek. Členové rodiny odešli. Slíbili místním lidem, že jejich příbuzný už nebude dělat žádné potíže a že podezřelý Konaldo opustí do východu slunce okolí.
   Kathem Alí se cítil ponížen. Plakal na teplém prsu své ženy. Osušila jeho slané slzy svými rty a strávila celou noc po jeho boku, dokud se jeho bolest nezmírnila a jeho nálada nezlepšila.
   Příští ráno si Kathem Alí sedl za volant. Jeden z místních lidí se přiblížil a chystal se sednout si na přední sedadlo. Kathem Alí jej však odmítl a řekl mu: "Tohle sedadlo je rezervováno pro Ronalda."

   Přeložil VÁCLAV JUMR

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]