Kurihara znamená japonsky kaštanový sad. Je to zároveň název jedné z kapitol v pořadí již patnácté knihy Bohuslava Chňoupka POGROM (Na sny se neumírá), která právě vyšla ve vydavatelství Knižné centrum, Žilina.
   Velikán slovenské literatury Ján Lenčo označil Chňoupkovo mistrovství spočívající v umění vydělit se stylistickou bravurou z faktografické a vzpomínkové matérie poutavé a vzrušující příběhy za nový žánr, který bude třeba teprve pojmenovat. Autor prokázal nenapodobitelnou schopnost ztvárnit osudy jednoduchých a často i bezejmenných lidí, a zachoval i způsob jejich výpovědí hraničících někdy až s mrazivou realitou. Chňoupek zde znovu osvědčuje svou vnímavost člověka, politika, diplomata a novináře-reportéra, který v pavučině všednosti, ale i v prostorové a časové jedinečnosti vyhmátne jevy, jejichž souvislostí si všimne málokdo.
   Kniha Pogrom je souborem povídek, reportáží, historických črt, ale i miniesejů, které autor dovedně umístil v poměrně útlém formátovém objemu. V jedenácti kapitolách přibližuje neznámé a již dávno zapomenuté epizody z období mezi první a druhou světovou válkou nebo těsně po ní. Kapitola Moravské intermezzo je dramatem vztahu mezi Polskem a Československem ve sporu o začlenění zejména slovenských vesnic na jednu nebo druhou stranu hranice. V kapitole Kurihara kromě jiného popisuje poslání stejnojmenného japonského diplomata, který sehrál důležitou roli při definování části této severní hranice Československa, poté co jej v roce 1920 delegovali do výboru pro prosazení Versailleské mírové smlouvy. V kapitolách Smrt Öregapu, Zóna divokých prasat nebo Ghetto tercie A zvěčnil své vlastní vzpomínky, vzpomínky kluka, který vyrůstal v internacionální Petržalce a sledoval dění v Bratislavě obkličované již hnědým morem nacismu a xenofobie. Při čtení kapitoly Pogrom běží člověku mráz po zádech. Kolik paralel s dneškem najde čtenář na těchto stránkách promlouvajících s včasným a burcujícím varováním!
   Znám všechny Chňoupkovy knihy. Dlouhá léta jsem s ním úzce spolupracoval. Pamatuji si mnohá jeho vyprávění, z nichž některá bude třeba teprve dát na papír. Tato jeho kniha je však něčím zcela výjimečným. Čtenář s ní prožije dávnou minulost, jako by byl jejím přímým účastníkem. Chňoupek současně splácí daň své rodné hroudě, blízkým i vzdáleným lidem. I tak zkušený a plodný spisovatel sotva může důstojněji reagovat na hlas svého mládí, v jehož gravitačním poli se nacházejí mnozí z nás.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]