František Uher je dlouholetým členem Unie českých spisovatelů a celkem pravidelně přispívá do Obrysu-Kmene. Je nepřehlédnutelným básníkem, aforistou, ale hlavně prozaikem detektivkářem. Mohl bych připomenout třeba jen několik jeho titulů z této oblasti, ale domnívám se, že by šlo o jakési nošení dřeva do lesa; jsem přesvědčen, že všichni, kteří se rádi začtou do dobrého detektivního příběhu, jeho jméno znají a jeho knihy čtou, a že jim určitě neušlo, že třeba před sbírkou detektivních povídek Vrah na páté koleji (Nava Plzeň, 2009) mu vyšly dvě knihy (Pašeráci z Alexandrie, Akcent Třebíč, 2007 a Mlčící poušť, tamtéž 2008) pod pseudonymem Sinnuhet Zaki, což bylo současně i jméno postavy jeho soukromého detektiva.
   Letos nakladatelství Nava Plzeň přichází s knížkou Františka Uhra s názvem PLÍŽIVÁ SMRT. Jde o sbírku sedmi povídek: Zakopaný pes, Odvážnému štěstí přeje, Let jestřába, Starý muž kráčí do kopce, Psi štěkají a karavana jde dál, Padlý anděl, Epizoda.
   František Uher je svůj a jeho příběhy získaly s léty vybroušený styl, mají patřičné napětí, ozvláštňuje je autorova schopnost vytvořit doslova plastický obraz toho, o čem píše. Nesporně mu v tom vydatně pomáhá jeho básnická a aforisticky založená mysl, která přímo vylučuje, aby se v jeho textech objevovalo něco, co je tam navíc a čtenáře odvádělo jinam. S tím souvisí i jeho vyvážené dialogy, jež jdou ve shodě s příběhem a blýskají i vtipem, jenž vyprávěné doslova prosvětluje. Dalším nesporným kladem autorova textu je jeho sepětí se skutečným životem. Oproti jiným autorům tohoto žánru dává jasně na vědomí, kde jsou kořeny zla. Místy je to velice chmurné čtení o naší současnosti, Uher vlastně ve zkratce shrnuje, co všichni známe, nebo alespoň většina. Mlčící většina?
   Protagonisty příběhů z Plíživé smrti tentokrát nejsou jen policisté z běžné služby a kriminalisté, ale i soukromý detektiv Radim Hasil, jenž však vystupoval i v mnoha autorových předchozích prózách, takže už o něm máme povědomí. Ti všichni svádějí onen věčný zápas zákona s kriminalitou, někdy úspěšný, jindy méně, vždyť ne vždy stačí pouze chtít.
   Na závěr si neodpustím citaci z povídky Epizoda, která vypovídá o směřování autora:
   Stát o občany pečuje, stará se. Vymyslel finanční úřady a dávky nemocenského pojištění, udělil svým poddaným volební právo a povinnost hlášení trvalého pobytu, taky poskytoval podpory v nezaměstnanosti a sociální dávky, aby ty nejubožejší nenapadaly radikální myšlenky a nezačali se příliš bouřit. Lepší ukrojit tenký krajíc z ohromného bochníku určeného vyvoleným, než přijít o celý bochník, to se stalo základní ideou příslušných opatření, o jejichž důsledku se nepřesně hovoří jako o sociálním smíru.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]