Máme 391 hor, které hladinu moře převyšují o tisíc a více metrů. O každém z tak vysokých vrchů podrobně píše publikace TISÍCOVKY ČECH, MORAVY A SLEZSKA. Zajímavého průvodce mimořádně precizním způsobem sepsali Tomáš Formánek a Michal Holub. V přehledné grafické úpravě s množstvím map, tabulek a grafů knihu letos na jaře vydalo pražské nakladatelství Jerome. Autoři přiznávají, že je inspiroval sir Hugho Munro, který v roce 1891 vydal Seznam skotských hor vyšších než tři tisíce stop.
   Český bedekr některé turisty podnítí k tomu, aby na mnohé dominanty naší krajiny vystoupili a stali se členy Klubu tisícovkářů. Nemohou však vylézt na všechny, máme totiž i nepřístupné vrcholy - na některé se nesmí kvůli ochraně přírody a jiné zůstávají za závorou kvůli důvodům militárním. Na Šumavě i po slavnostním rozstříhání ostnatých drátů naše armáda ještě pořád drží na indexu 26 tisícovek!
   Horská encyklopedie je vynikající zeměpisnou příručkou a obohacuje naše národní povědomí. Českou horskou jedničku samozřejmě zná každý, ale málokdo už ví, že dvojkou je Luční hora a trojkou Studniční hora. A kdo zná, že máme 16 geomorfologických celků, jinak řečeno pohoří, jejichž vrcholy oněch tisíc metrů přesahují? Dominanty těchto pohoří jsou: Klínovec (1244 m) v Krušných horách, Ještěd (1012 m) v Ještědsko-kozákovském hřbetu, Smrk (1124 m) v Jizerských horách, Sněžka (1602 m) v Krkonoších, Velká Deštná (1115 m) Orlických horách, Kralický Sněžník (1424 m) v pohoří shodného jména, Jeřáb (1003 m) v Hanušovické vrchovině, Smrk (1126 m) v Rychlebských horách, Praděd (1491 m) v Hrubém Jeseníku, Lysá hora (1323 m) v Moravskoslezských Beskydech, Vysoká (1024 m) v Hostýnsko - vsetínské hornatině, Malý Javorník (1021 m) v Javorníku, Kamenec (1072 m) v Novohradských horách, Libín (1093 m) v Šumavském podhůří, Plechý (1378 m) na Šumavě a Čerchov (1042 m) v Českém lese.
   Přes 1500 m "vyrostly" pouze čtyři hory. Výšku 1001 m má osm kopců. Do knihou limitované hranice jich sahá šest: rovných 1000 m mají Homole, U Diany, Smrčina, Rohanovský vrch, Můstek a Janova skála. Tu najdeme v Krkonoších, takže naše nejvyšší horstvo žebříček 391 českých tisícovek otevírá i zavírá. Nejvyšší pohoří však nemá nejvíce tisícovek. Počtem kraluje Šumava - celkem 180 vrcholů, téměř polovina.
   Poprvé jsem četl, že většina území ČR (přes 90 procent) je součástí tzv. hercynské střední Evropy, tedy oblasti od Vogéz a Arden na západě až po Mazurskou jezerní plošinu a Lvovskou oblast na východě, na severu hercynskou oblast ohraničuje pobřeží Severního a Baltského moře, jižní hranici tvoří Alpy a Karpaty. V území, které vzniklo tzv. hercynským vrásněním, nejsme sami, patří do ní téměř celé Německo, Polsko a Dánsko!
   Kniha o 450 stranách uspokojí nejen aktivního turistu. S potěšením se do ní začtou vlastenci, lidé se vztahem ke krajině a domovu. Své si v publikaci najde milovník češtiny a názvosloví.
   Hle, jak se naše tisícovky jmenují. Některé typicky horsky: Sněžka, Sněžník, Klínovec, Plešivec, Věžní skály, Polední, Mužské a Dívčí kameny, Pevnost, Tabule, Kotel, Zadní planina, Stoh, Vrchmezí, Kamenný vrch, Koruna, Šerlich, Homole, Sušina, Souš, Srázná, Stolec, Keprník, Šerák, Polom, Hřbety, Klínovec, Vysoká hole, Magurka, Velká stolová, Lysá hora, Kamenec, Kleť, Špičák.
   Jiné špice svá jména získaly po zvířatech a tak máme horu či vrchy Tetřeví, Liščí, Kraví, Sviní, Mravenčí, Jelení, Pěnkavčí, Vlčí i Lví, máme Holubník, Medvědín, Ptačí skály, Jelenku, Tetřevec, Mravenečník.
   Názvy získaly také od stromů a rostlin: Dub, Smrk, Bukovec, Violík, hora Luční, Lesní a Travná, Mechovinec, Javor, Podbělka, Jeřáb, Smrk, vrchy Osikový, Srnčí, Zaječí, Javorový, Sokol, Výrovka, Vřesník.
   Etymologii jiných názvů bychom těžko vysvětlili, nebo nás taková jména v horách překvapují: Luboch, Čihadlo, Šeřín, Struhadlo, Hleďsebe, Babuše, Vozka, Ucháč, Pytlák, Ostruha, Pecny, Tanečnice, Čuboňov, Libín, Macecha, Meluzína. V pořadí 111. nejvyšší česká hora je z kamene, ale jmenuje se Dřevěná hůl! Na Šumavě sahá do výšky 1206 m, ale nevede na ni žádná cesta.
   Zdá se, že autoři skoro na všechny české, moravské a slezské tisícovky skutečně vynesli svůj kříž a tak žádný vrchol nemuseli odbýt poznámku Hic sunt leones, kterou cestovatelé označovali místa dosud tajemná, neprobádaná. Formánek a Holub znají vrcholy s porostem neprůchodně hustým, kopce s rozhledem od obzoru po obzor i bez výhledu. Objevují detaily, které nemohli vyčíst jenom z map. Například na Vysoké holi (1465 m) v Hrubém Jeseníku, osmé nejvyšší hoře republiky, našli nejen botanickou zahradu se 485 druhy vyšších rostlin, ale také raně barokní pískovcový hraniční kámen z roku 1681 a už neznatelné pozůstatky polního letiště, které tam koncem 2. světové války budovali nacisté. A když sestupují z Vysoké hole, na jižním svahu ještě vidí stovky kráterů, pozůstatků dělostřeleckých manévrů čs. armády v letech 1919 až 1922. Na Smědavské hoře v Jizerkách (1084 m a 212. pořadí) dosud jsou zbytky dvou letadel, která se na jaře 1992 v mlze rozbila o kopec, zahynuli přitom 4 piloti.
   Čtenář se dozví, co všechno může potkat a co naopak už neuvidí. V údolí pod krušnohorskou Macechou (1113 m a 180. pořadí), v místě zvaném Palouk mrtvých, zmizel měděný reliéf. Připomínal, že tady v rašeliništi v roce 1641 utonula těžká jízda Švédů.
   Publikace Tisícovky Čech, Moravy a Slezska - to je skvělá literatura faktu!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]