Milý Karle,
   nedávno jsem se Tě zeptal, co připravuješ za knížku, a tys mi řekl, že dáváš dohromady sbírku svých dlouhých básní, která se bude jmenovat Básně až na zem. Je to krásný a přesný název. Doma jsem si pak z knihovny vyndal všechny Tvé knihy, kterých je požehnaně, a znovu si v nich pročítal Tvé verše a znovu si vychutnával jejich šťavnatost. Rodily se z Tvé imaginace, ale nevznášejí se vysoko nad námi v bezčasí, opravdu sahají až na zem, jejich potravou je dění tohoto světa. Kdyby byly psány v některém ze světových jazyků, byl bys pasován na básníka světového. Bohužel, poezii v Čechách vymýtila naše média jako plevel a obzvláště tu Tvou poezii vymýtili naši snaživí literární inkvizitoři.
   Jedno přísloví říká, že hlavou zeď neprorazíš. Ale Ty, jak vím, snažíš se prorazit hlavou zeď, kterou jsi byl obehnán. Je to zeď dogmat a nesmiřitelností, a pořád zde stojí, ale Tvá hlava má čelo berana. Věř mi, jednou přijde dítě a do té zdi šťouchne prstem a ona se zřítí.
   Další přísloví říká, že chudoba cti netratí: Opravdu, ve vile nebydlíš, v bavoráku nejezdíš, chatu nevlastníš, na Maledivách netrávíš dovolenou, ale představuji si, jak si zachováváš důstojnost i ve svém stařičkém embéčku. A jestlipak Ti ještě jezdí?
   Další přísloví říká, že silnější má vždycky pravdu. Ach, kolikrát jsi to ve svém životě poznal a kolikrát ještě? Ale ctím si na Tobě, že jsi své pravdy nezapřel jak mnoho jiných, sebe jsi nezradil.
   Další přísloví říká, že víra hory přenáší. Asi by ses jen usmál. Víš, že víra nepřenáší hory, ale přenáší myšlenky, které mění svět. A ty si tolik přeješ spravedlivý svět lidí sobě rovných. Vskutku prožíváme čas křesťanské lásky k penězům/ a čas nekřesťanské lásky k bližnímu/.
   Další přísloví říká, že v nouzi poznáš přítele. Řady přátel Ti po revoluci prořídly, tak jako mně. Ale přátelé, kteří Ti zůstali, jsou nefalšovaní a nefalešní. Vzpomínám si na tu chvíli počátku sedmdesátých let, poprvé jsme se potkali v Železné ulici v Praze, Ty, Jiří Žáček a já, svítilo slunce, každý jsme měl už vydanou svou prvotinu a všechny naše další knížky teprve čekaly, až je napíšeme. Stále se počítám mezi Tvé přátele.
   Další přísloví říká, že lež má krátké nohy. Sám poznáváš, jako dlouhé nohy má lež, jak umí svýma dlouhýma nohama zadupat pravdu, k níž je svět hluchý: Nelekejte se!/ Těch nahoře je jenom deset tisíc/ nás v podzámčí je stokrát víc/. To jsi napsal v básni Myslete na chorál.
   Další přísloví říká, že řemeslo má zlaté dno. Dno tvého básnického řemesla, které tak bravurně ovládáš, je děravé až na dno chudoby. Za vydání své každé knihy si musíš zaplatit. Jestlipak si řemeslník musí taky zaplatit za to, aby mohl vykonávat svou práci?
   Další přísloví říká, že kdo se bojí, nesmí do lesa. Ale ty nemáš zaděláno pro strach, a tak jsi už roku 1993, kdy národ oslavoval tuneláře a gaunery všech ražeb, mohl v básni Barikáda v ulici Ramponneau vyslovit: Odevzdal jsem svůj lístek ve znamení revoluce/ a chci ho projet až na konečnou/ protože moje dějiny neskončily u peněženky/... Jediná cesta ke svobodě je zbavit lidi strachu z druhého dne/.
   Další přísloví říká, že rozum je nejlepším majetkem. Kdepak, řekl bys mi, rozum nestačí na iracionalitu nenávistných, omezených a prodejných, nestačí na válečná dobrodružství nejmocnějších. Nikdy jsi nemlčel, mnohé Tvé verše a novinářské články jsou toho důkazem.
   Další přísloví říká, že moudřejší ustoupí. Ale copak člověk může ustoupit před špinavostmi tohoto světa? Ani Ty, Karle, nemáš jinou volbu, nemáš kam ustoupit. Musel by ses vzdát svého psaní, a to by ses musel vzdát i svého myšlení. A je to stejné, jako bys vzdal život.
   Další přísloví říká, že všechno zlé je k něčemu dobré. Možná právě to Tě vyprovokovalo napsat své nejlepší básně, které sahají až na zem, básnické skladby jako Načas v očistci, Píšu báseň, zatímco za oknem padá muž, sbírku Pět let v mrtvém domě anebo básnický román Kapsa.
   Další přísloví říká, že koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Ale ty jíš jen svůj okoralý chleba, zpíváš jen svoji vzdornou píseň. Následné verše jsou také z počátku devadesátých let, a jsou to trefy do černého.
   Svoboda je nenutit nikoho klečet v nevlastním chrámu
   Svoboda je radost ze sobě rovných
   Jenže svoboda není stydlivě rozdávat z cizího
   svoboda znamená brát si bez ostychu z našeho
   svoboda není poznaná nutnost poslouchat druhé
   ale poznaná nutnost poslouchat jeden druhého
   svoboda stáhnout se zpátky když druhý nechce
   svoboda smět si odříci radost když druhého svírá stesk
   .....
   Nicméně nikdo nemůže být ze svobody vyřazen
   ale může být svobodný i proti své lstivé vůli
   Kdo ví jak dlouho se budeme vracet zpátky
   Možná že kladivo teprve nabírá sílu
   a srp podetne zlo v tepně a oddělí slámu a zrno
   Komu čest, tomu čest, to je také jedno přísloví, které o Tobě upřímně prohlašuji. Příroda Tě obdarovala uměním vidět a přemýšlet jinak než většina, naučila Tě nacházet ve zdánlivě nesouvisejících dějích a věcech souvislosti, obdarovala Tě uměním poezie. Umíš se dotýkat budoucnosti. Ten dar Ti nikdo nezcizí, i když Ti je upírán.
   Přeji Ti, milý Karle, aby Ti zůstalo věrné zdraví a Ty jsi zůstal věrný sobě a své poezii. Přeji Ti, aby Tvá poezie stále víc

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]