Kluk s dogou

   Na Střelecký ostrov kdysi chodíval Kluk s dogou. On byl vysoký a měl dlouhé černé vlnité vlasy. Jeho doga byla také dost velká a měla jak uhel černou srst. On toho moc nenamluvil a ona moc nenaštěkala. Spolu působily dojmem klidu a tichého souznění. Chodívala tam také jedna dívka se svou kamarádkou. Byly hlučné, veselé a stále se něčemu smály. Zářila z nich bezstarostnost. Té dívce se velice zalíbil ten černovlasý Kluk s dogou. Všemožně se snažila na sebe upoutat jeho pozornost. S kamarádkou mluvily ještě hlasitěji, vyváděly všelijaké kousky, ale Kluk se na ně ani nepodíval, jen doga si je jednou přišla očuchat a pak odběhla za svým pánem. Toto marné snažení upoutat pozornosti, dohadování se jaký asi je a jestli takový opravdu je, mělo za následek, že se Kluk s dogou stal dívčiným vysněným ideálem. Usmívala se, když na něho přišla řeč a tajně po něm toužila. Její život náhle dostal nový smysl. Na rozdíl od ostatních cílů byl tenhle mnohem víc vzrušující, napínavější a samozřejmě příjemnější. Měla na co myslet, o čem spekulovat, o čem si snít. Když po několika procházkách po Střeleckém ostrově nic nezabralo, dívka se odhodlala, že ho osloví. Pochválila mu krásu jeho dogy. Pochválila by nejradši i jeho, ale na to se už nedostalo, jelikož kluk poděkoval a odešel. A tak se z nadějné lásky stala láska platonická. Láska která utěšuje, ale působí i bolest. Věděla, že už to asi nemá cenu, ale těšilo ji vědomí, že ho příště na Střeleckém ostrově třeba zase uvidí. Po nějaké době Kluk s dogou přestal na ostrov chodit. Asi mu doga umřela. A jak zemřela ona, zmizela i "láska" v dívčině srdci. Jak je známo, dogy se dožívají velice nízkého věku a stejně tak i mladé platonické lásky.



   Poetický dravec současnosti

   Dnes je můj velký den. Dnes začíná můj život.
   Co jsem byl do této chvíle? Nic. Slupka, schránka plácající se na souši chudoby.
   Dnes jsem se konečně doplazil na dosah vlny , která mě spláchla do nekonečného moře moci, možností, budoucnosti. Příboj bohatství mne pohltil. Ode dneška si budu plout jen na hřbetech vln. Jako nepotopitelná loď.
   Moře, ty nekonečná moci, ty nespoutaná sílo, ty budeš teď mým životem. Ty a já budeme jedno. Spolu budeme vládnout větrům zmítajícími vším, co není dost pevné.
   Jen ubožáci a trosečníci života se snaží za každou cenu vydrápat na pevninu. Jen zbabělci udolávaní vlnami vyhlížejí kousky souše, jež mylně a bláhově pokládají za ostrůvky naděje. Jen slabí a neschopní jsou smýkáni proudy. Jsou příliš slabí, aby unesli ten nápor moci, jsou příliš neschopní, aby ji využili a jsou příliš malí, aby jí nebyli převálcováni.
   Ode dneška budu pánem já. Já jsem zkrotil tu moc, já si ji ochočil, já si ji přivlastnil. Je to má moc. Já teď budu vládnout. V mých vlnách se teď budou plácat ztroskotanci, neúspěšné existence, promarněné možnosti, neuskutečněné cíle, potopené plány.
   Moře peněz. To je teď mým domovem a světem.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]