„Nad formováním české demokracie plula oblaka katastrof – kauza lehké oleje, kauza české pivovary, kuponová privatizace, konflikt kolem Novy, prohrané arbitráže, tunelování a záměrné umrtvování podniků zakoupených v Česku zahraničními vlastníky, nezaměstnanost soustředěné v určitých krajích, korupce. A nechám stranou katastrofu největší - rozpad společného státu Čechů a Slováků. Zatímco se naši umělci konformisticky vyžívali v oslavě bojovníků od Tobrúku či „našich letců v Anglii“, Masarykův stát, za který ti hrdinové nasazovali životy, je obětován - překážel rychlé transformaci.“
   VÁCLAV BĚLOHRADSKÝ: Protesty a demokracie, Právo, 18. června 2011

   Dovětek k mudrování:
   To všechno se odehrálo v době, kdy v čele státu stál člověk, který se omluvil za „zločiny po česku“ – za odsun - Němcům, zvedl pravici k bombardování Jugoslávie, sliboval hory doly - černý les. Místo aby dbal národního zájmu, dbal hlavně o sebe. Zanechal nám „Odcházení“ , přestože jiní tvrdí, že si chtěl udělat sám sobě poslední radost. Do národních dějin vejde a již pevně vchází jako největší farizej, jakých jsme měli docela málo.
   ZDENĚK HRABICA

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]