Nedávno vyšla v Mnichově publikace Petera Longericha Davon haben wir nichts gewust (O tom jsme nic nevěděli), která se zabývá otázkou Němců a pronásledování Židů v letech 1933-1945. Tenkrát stál v čele odborové organizace DAF Robert Ley, který byl vůči Židům brutálnější než Goebbels.
   Longerichova kniha se opírá o činnost spojenecké rozhlasové kampaně, v rámci níž německé vysílání Deutsche Hörer! (Němečtí posluchači!) řídil emigrant Thomas Mann. Již 27. září 1942 informoval, jak v okupovaném Poznaňsku (Warthegau) byli Židé vražděni v plynových autech. V rozhlasovém vysílání pro německé ženy informovala londýnská BBC v polovině července 1943 o vyhlazování v táborech v Belzenu, Treblince a Sobiboru a o rok později i o vraždění československých Židů v Osvětimi. Avšak někteří Němci poukazují na to, že toto vše tenkrát znal málokdo, jelikož nebyla možnost a někdy chyběla i odvaha poslouchat "nepřátelské vysílání", neboť bylo v Třetí říši od počátku války zakázáno a dokonce trestáno smrtí.
   Nad územím Třetí říše byly shazovány letáky, ale někdy i zprávy vojáků na dovolených říkaly mnohé o německých zvěrstvech v okupovaných státech. Přesto by dnes všichni nejraději tvrdili: My nic, my muzikanti.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]