EVA EISELTOVÁ

Byla bitva
Byla bitva, pobitá docela.
Polem válí se marné zbraně.
Vítr pomíjí mrtvé skráně,
tluče vlajkou. Fanfára zazněla.
To už zas
nějaká Veritas
přeslavně omnia vincit.

Cáry duší, nadějí trhance
kupí mohylu. Řečník vstává.
Biče zpívají. Ty tam! Sláva!
Nade hrobem práskají do tance.
S holdem sem!
Polezte průvodem!
Pravdou je to, co vincit.

Kopretiny
Sedmikrásky ještě nevykvetly.
Tak otrhávám dovozový skvost
z květinářství pro ty náročné:
dobře // jistě ne
kam se to řítíme // už to půjde skvěle
Od Adama lidé přísahali na slušnost:
nemá se krást
nemá se zabíjet
Dychtivě čekali na příchod Spasitele,
až známou pravdu slavně odhalí!
Vivat! Vivat ten, koho jsme čekali!
Naděje, husička se srdcem dokořán.
Po Praze klouže Cadillac One,
impozantně a ladně.
Jen já jsem s počítáním na dně.
Popletly se mi lístky kopretiny.
Přitom nemůžu na květiny
vyplýtvat
svůj plat.

Lucká válka
Nebe se zatáhlo nálety dravých ptáků,
šípy a oštěpy tryskají zpod oblaků.
Luckému vládci chutná krev.
V táboře Čechů žalozpěv.
Velitel padl, zeměpán se skrývá,
Morana přátelsky démonům kývá.
Smrt velitele účet uzavřela.
Ne tak zcela.
Vojíni sebrali své nerytířské zbraně
a humpolácky, nevybraně
potloukli Lučany na Turském poli.
Legenda říká tolik.
Lže?
Známe lidi své.
Myšlenkou skoupí,
poddaní troupi!
Nohy jim podtrhla křidélka netopýrů,
zmateně tápali, kde nechal tesař díru.
V srdcích své zahrádky a chaty,
na stole v hospůdce mok nahořkle zlatý
Hlas pána se jim ztratil…




ŠTĚPÁN BLAŽEK

JAK JÁ BYCH MILOVAL
svoji rodnou hroudu,
kdybych si moh zvýšit důchod
jako soudci ústavního soudu.

TATO PRAVDA VYŠLA MNĚ
do rýmů i do rytmu.
Snadno najdeš světlo v tmě,
hůř ve světle najdeš tmu.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]