JAROMÍR PELC
V peří křídel andělských
Karlu Sýsovi
Už se tam blížíme.
Pozoun z omšelého plechu
nasadí tón,
za hrdost, za lačnost, stejná pocta.
Břit slunce blýská,
nebe krvácí.
Najíždí soumrak,
božské tsunami.
Do posledního dechu
radují se jen psi.
A děti, kterými jsme byli.
Vidím je ve snu, utíkají před námi.
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |