Pan Jaroslav v posledních pěti letech častokrát vyslovil mínění, že to, co bude po roce 2000, už nebude pro něho. Teď míří k prvnímu jaru nového tisíciletí, kdy mu bude devadesát let. Je-li pilnému a umnému člověku dopřána dlouhověkost, a provází-li ji relativní zdraví, může udělat horu dobré práce. Pan Jaroslav ji už udělal. Téměř padesát let byl pekařem. Ne ledajakým. Pro chleba k němu chodili lidé až z druhého konce města. Na začátku padesátých let o pekárnu přišel, ale zůstal u řemesla a jedno z nejstarších a nejpěknějších lidských tajemství - jak se dělá chleba - prozradil spoustě učedníků. Dlouho předtím než se sám stal pekařským začátečníkem, dostal od tatínka malou sadu barev. Bylo to osudové, z dětského malování se stala záliba na celý život. Každý prý má "dělat něco pořádného, aby uživil rodinu, a pak ještě něco navíc, čím může uklidňovat vášně a vyplňovat volný čas, aby neměl kdy na hlouposti." Pan Jaroslav maluje krajinu již sedmdesát let. Jeho obrazy jsou realistické, založené na zrakové zkušenosti. Soudí, že krajinomalba je "kouskem přírody doma". Může být doplněna výkladem o takových podrobnostech v přírodě, které ani nemusí zobrazovat, ale hlavně je podmanivé, "když se vypráví o hezkých místech". Schopnost pozorovat krajinu, kreslířskou dovednost a znalost malířských technologií propojuje s patřičnou citovostí. Výsledkem je obraz krajiny, jaká je, s mírnou tvarovou licencí v podání stromů, polní cesty, plynoucí vody, vše ve střízlivé barevnosti a souladné kompozici. Dříve pravidelné pracovní výjezdy do krajiny jsou už pro pana Jaroslava příliš namáhavé. Přestal venku malovat. V posledních letech, a zvláště teď, když zůstal po smrti manželky sám, rád odpočívá na lavičce v městském centru. Usmívá se, když říká: "Už mně to nechodí, dvě sta metrů, a dost. Ale když tady sedím, svět jde kolem, a občas se zastaví na kousek řeči někdo známý." Každoročně v polovině prosince pan Jaroslav, mistr pekařský na penzi, posílá přátelům autorská vánoční přání. Zatím poslední je originální kresba tuší jemně kolorovaná akvarelem. Je sice znát, že ruku má autor už méně pevnou, ale z moudrého nadhledu nepozbyl ani špetku. Na obrázku je anděl vznášející se nad jehličnatým lesem s kapličkou, k níž přicházejí tři lidé. Anděl drží pruh bílé látky s nápisem "Pokoj lidem". Všem, ne pouze těm, jejichž vůle je vysloveně dobrá. Ve zkrácení tradičního křesťanského textu je záměr, ba přímo smysl Jaroslavova přání. Jsou to rovněž jasné obrysy jeho všeobjímající laskavosti a filantropie, jakou mívají toliko ti, kteří hodně vědí o životě. Jak nevzpomenout na Vančurova Pekaře Jana Marhoula!



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)