"Rudý" laureát Nobelovy ceny hovoří s časopisem PA
"Dubnové vydání časopisu Political Affairs, měsíčníku Komunistické strany USA, obsahuje ve své španělské mutaci interview s portugalským nositelem Nobelovy ceny za literaturu José Saramagem, ve kterém, byť stručně, vyjádřil zajímavou kritiku, která může být zajímavá i pro nás, anglicky mluvící většinu obyvatelstva USA. Jako mnoho lidí, píšících i dnes španělsky, je Saramago významným myslitelem v oboru marxismu a revoluční teorie v tomto historickém údobí, kdy změna se stává nezbytností pro přežití lidstva" napsal John Manning (Political Affairs).
José Saramago se narodil v Portugalsku v r. 1922. Je autorem deseti knih, z nichž jmenujme např. Dvojník, Jeskyně a Všechna jména. Nobelovu cenu za literaturu obdržel v r. 1998.
PA: Vnímáme zvolení Bushe jako konsolidaci konzervativního, autoritářského režimu. Ačkoliv to není totéž, jaký dopad měl boj proti diktatuře Salazara, kolonialismus a revoluce v r. 1974 na vaši literární činnost?
JS: Počínaje konečnou fází dospívání, orientoval jsem se na ideologickou oblast marxismu. Je přirozené, pochopitelně, že atmosféra kritického odboje ovlivňovala mé myšlení. Bylo tomu tak po celou dobu diktatury, až do revoluce v r. 1974. Po nabytí veřejné svobody a když jsem si uvědomil práva a povinnosti podle zásad demokratického systému, může se autor rovnou vypořádat s tématy, jimiž se nemohl zabývat za diktatury. Období, které považuji za nejdůležitější ve své literární práci, jsem započal za revoluce, do jisté míry jako její důsledek. Ale je to také výsledek kontrarevolučního puče z listopadu 1975, neboť ten mi znemožnil pokračovat v novinářské práci, takže jsem se rozhodl věnovat pouze literatuře.
PA: Nedávno jste psal o nutnosti znovu objevit demokracii a o tom, že politická demokracie je naplňována demokracií ekonomickou a kulturní. Říkáte, že ekonomická demokracie byla vytlačena trhem a kulturní demokracie zkomercionalizovanou kulturou mas, v níž jedna kultura dominuje nad všemi ostatními. Jak máme této otázce rozumět my, kteří pocházíme ze zemí, kde tato dominující kultura vzniká? Například pokud jde o komercionalizaci kultury, vidíme na severoamerické kulturní scéně také četné pozitivní aspekty.
JS: Předpokládám, že nikdo nepopírá pozitivní aspekty severoamerického kulturního světa. Jsou všeobecně známé. Ale pro tyto aspekty nesmíme zapomínat na zhoubné účinky průmyslového a komerčního procesu "image kultury", kterému USA podřizují naši planetu. Byla vytvořena iluze, že by domnělá kolektivní kultura aritmeticky odpovídala souhrnu kultur osobních. To se v dějinách nestalo ani jedinkrát a Severoameričané mají dost důvodů, aby to poznali nejen ve své vlastní zemi.
PA: V rozhovoru s World Social Forum (Světové sociální fórum) jste kritizoval, že to, co charakterizujete jako tzv. levici a odborové organizace, trpí jakousi slepotou, že nereaguje na určité otázky, se kterými se střetává dnešní svět. Vůči čemu je levice slepá?
JS: Jsem přesvědčen, že si všichni uvědomujeme určitou dezorientaci levice a bezmocnost odborových organizací. Pravice nepotřebuje ideje ke svému vládnutí, ale levice bez nich nemůže vládnout. Chybou marxistické levice je již mnoho let, že si myslí, že zbraněmi minulosti lze stále vyhrávat současné bitvy. Jelikož teorie nebyla přizpůsobena současnosti, ztratila praxe svoji orientaci. To ostatní "dorazil" pragmatismus a oportunismus. Většina komunistických stran se rozhodla pro "plastickou chirurgii", která je změnila k nepoznání.
PA: To je snad až příliš velká generalizace, ale mnozí z jejich představitelů se zdají být izolovaní a neschopní působit na své okolí, uchovat si pevný vztah k realitě, činit racionální rozhodnutí v konfrontaci s iracionalitou. Je-li to lidské, můžeme tomu uniknout?
JS: Nikdy jsem si nepotrpěl na "kladné hrdiny" v literatuře. Jsou to téměř vždy klišé, kopie kopií, často vyčerpávající model. Dávám přednost zmatenosti, pochybnosti, nejistotě. Nikoliv proto, že by mohly být "produktivnějším" literárním materiálem, ale protože jsou takovými ve skutečnosti. Lidská bytost je sice bytostí, která je v neustálém vývoji, ale přitom také v permanentní destrukci. Vzpomínám si, co Marx a Engels napsali ve Svaté rodině: "Je-li člověk utvářen okolnostmi, pak bude nutné, aby lidé tyto okolnosti utvářeli." V těchto slovech jsou podle mého názoru soustředěny nejšlechetnější a nejhumanističtější politické myšlenky.
PA: Řekl jste, že největší část vaší práce, s výjimkou posledního románu, není vyloženě politická. Jaký je ve světě po 11. září vztah mezi uměním a politikou?
JS: Ve všech mých knihách lze rozpoznat politický a sociální rozměr, ať již výslovně či mezi řádky. Pokud jde o vztah mezi uměním a politikou, nevidím žádné rozdíly mezi obdobím před 11. zářím a po něm. Také bychom mohli říci před Hirošimou a po ní. Spisovatel, a umělec vůbec, je (nebo bychom si přáli, aby byl) především občan. Jeho politická spoluúčast je v prvé řadě účastí jako občana, ale jeho umění není povinováno vyjádřit tuto jeho účast v konkrétní rovině. Kant měl pravdu, když psal, že "velkou funkcí umění v porovnání s jinými typy dialogu (např. věda, historie) je zviditelnit veškeré magma, které zůstává mimo možnosti naší zkušenosti". Na rozdíl od toho, jak se to může jevit povrchnímu čtenáři, není v tom žádná metafyzika.
Přeložila DAGMAR TRUXOVÁ
Autor: Dagmar Truxová
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)